...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Bianca Gallagher Letní Oxford 2019 - Olomouc (2019-06-21) 2019-08-07 14:54:55
Záznam srazu:

Slíbila jsem report, tak i když pozdě, tak přece… No co už, povinnosti mě nemíjejí a když je konečně volno, tak se nechce.

Tak tedy sraz. Moje první myšlenka, když mi byl řečen termín, byla: „Já ho asi zabiju!“. Aneb poslední víkend v červnu není pro zaměstnance ve školství úplně optimální, jak jistě spousta lidí chápe. Ale tak co už, bude se to muset zařídit.

Tentokrát jsem vyrazila později, než jsem zvyklá. Obvykle jezdím jinou trasou hned z práce a z Nového Jičína je to spojení na Olomouc přeci jen trochu jednodušší než z Rožnova, nicméně starší dítě končilo ve škole o týden dřív, mělo ještě poslední hodinu houslí apod., tak jsem to musela vzít přes domov. I přesto jsem ale stihla skupinku, která v šest odcházela z nádraží, takže jsem vlastně na začátku byla.

Prvním ne úplně příjemným překvapením bylo, že křižovatka s mostem je stále mimo provoz, takže jedno auto za druhým míjelo naši skupinku, která se po krátkém nákupu blížila ke klubovně. Nicméně byl to jeden z mála méně pozitivních bodů programu, tak se s tím člověk smířil.

Následné vybalování, čekání na pražskou skupinku a víceméně první seznamování bylo tradičně fajn. Také jsem se konečně jako org dozvěděla, jaký bude program, protože Google dokumenty jsou pro některé sprosté slovo a hlavní org je občas méně sdílný (že by proto, že jsem já byla dost štěkna poslední dva týdny před koncem školního roku?).

Program tedy začal po příjezdu Pražáků (pardon Pražanů, ale všichni chápeme ty zlé Moraváky). Nejdříve byla ovšem nabídka pizzy, nicméně nikdo hlad neměl, takže hurá na seznamovací kolečko. Tentokrát žádné vylomeniny, opravdu jen kolečko, kde jsme asi několik jedinců uvedli do rozpaků, protože většina účastníků se chlubila odznaky prefektskými, primusskými, kapitánskými… No prostě už jako studenti měli nějakou fci. Ale tak sraz je dobrý základ k tomu ukázat aktivitu a i ti mladší mají velkou šanci se k něčemu takovému také dopracovat.

Ale pokračujme. V Olomouci byla ten víkend zajímavá akce – oslavy slunovratu. To jsme zjistili v okamžiku, kdy jsme si přišli zahrát Counter Strike do našeho oblíbeného parku. Nejenže tedy hru doprovázela místy zajímavá hudba, ale hoczáci v hábitech opravdu budí pozornost. Nejlepší však byly dvě slečny, které se zastavily a stály, i když jim bylo řečeno, že jsme sekta. Se zájmem si vyslechly Dielovo a Goldyho vysvětlování pravidel, ale pak to zabalily. Z mé strany pak následovalo pozorování a místy i focení dvou skupinek, které se snažily ukrást si navzájem vlajku. Bavila jsem se. Zvlášť závěrečný souboj za mohutného vytí vlkodlaků byl prostě epický. Večerní venkovní program jsme ukončili procházkou Olomoucí (fakt nás málem přejelo auto), když jsme doprovázeli Goldyho domů. Po návratu do klubovny už byl spíše klidnější program v podobě Bang, případně jiných her, a spánku.

A bylo ja… Totiž byla sobota. Hoczáci se obvykle probouzejí postupně, takže na nákup na společný oběd jsme vyrazily ve dvou. A samozřejmě jsem zapomněla na to nejdůležitější koření – majoránku. Ale o tom později. Chvíli po našem návratu se do obchodu vypravilo ještě pár skupinek, ale v rámci dopoledne jsme mohli program zahájit. Přiznávám, že pro mě to byl trochu těžký začátek dne, protože jsme představili Memoriál Jamese Hroozleyho. Což se samozřejmě bez vzpomínek neobejde… Nápad pro tuto část programu vznikl jen pár dní před srazem. Jde o velmi jednoduchcou záležitost, kdy jsme vyhlásili úkoly, které mohou účastníci plnit během srazu, a vyhraje ten, kdo jich splní nejvíc. Některé úkoly byly samozřejmě ryze praktické, ale čekala jsem, že bramboru nám oškrábe víc jak tři lidi. Jiné úkoly byly protičuňátkovské (kdo si ty zuby fakt vyčistil?), další čistě bláznivé (předvádění šavlozubé kačenky pobavilo spoustu lidí) nebo prostě povzbuzující do kolektivních her (stavění konkrétní trati v Ticket to Ride). Za sebe říkám, že bych v této tradici ráda pokračovala i na dalších letních Oxfordech, pokud budou v naší (Dielově) režii.

Dopoledne bylo víceméně volné. Někteří jsme chystali oběd, jiní rozehráli Ticket to Ride nebo únikovky, další si vyráběli sarkofágy dokonce i s vlastní mumií. Paráda. Mezitím někteří komunikovali pouze posuňky, protože plnili úkol, kdy hodinu nesměli mluvit. Pro jisté lidi to muselo být hrozně těžké (že, Tess). Nevěřila bych však, že se dají pomocí posunků vysvětlit pravidla stolní hry. Xardy to dokázal.

Následoval oběd, bramborový guláš. Vzpomínáte si, že jsem výše zmínila, že jsem zapomněla majoránku? Doufala jsem, že ji najdeme mezi kořením na klubovně, nicméně bylo to asi jediné koření, které se tam vážně nenacházelo. Zato tuším Kitty usoudila, že skauti musí milovat svařené víno… Každopádně majoránku jsme nakonec nahradili petrželkou s bazalkou a nikdo si nestěžoval. Naopak jsem začala mít strach, jestli bude guláše dost. Nakonec to vyšlo a pomalu přemýšlím, co budeme vařit za rok.

V první polovině odpoledne jsme ve dvou skupinkách hráli slovní rpg. Můrovi díky za přípravu. Dostala jsem se do skupinky mladých akčních kouzelníků, kteří se nebáli jíst podezřelé okurky z výklenku a všude metali Bombardu. Pravda, díky nim jsme se dostali ven dříve než skupinka druhá. Ale být to v reálu… Raději nedomýšlet následky jejich rozhodnutí.

Nastala chvíle přestávky a poté byl zahájen kouzelnický souboj. Přiznávám, budeme muset vymyslet jiný systém, ke konci už se to dost táhlo. Ale aktivita to byla zajímavá a myslím, že jsme se u toho i dost nasmáli. Naše snažení dostat soupeře na kolena zakončili Mir s Xardym, mocní to čarodějové.

Večer jsme si konečně objednali vytouženou pizzu, zahráli pár dalších deskovek a karetních her, těm v pozdějších hodinách kralovaly Zločiny proti lidskosti v kouzelnické podobě. Prostě pohodička. A neděle? Balení, loučení, úklid… tam už vlastně ani není co reportovat.

Závěrem: Sraz byl fajn, jsem ráda, že jsem vás viděla, lidi. Snad se příště zase pěkně sejdeme a pokecáme, podrbeme, zavzpomínáme. Však to znáte.