Reportér | Sraz | Datum zaslání |
---|---|---|
Arlette Swallow | Exkurze do Pražských apatyk - Praha (2013-05-24) | 2013-05-28 19:18:43 |
Záznam srazu: | ||
Nazdárek, divoká zvěři! Náš letošní pražský sraz začal jako obvykle na Hlavním nádraží, kde jsme se sešli v hojném počtu, s radostnými úsměvy na tvářích a těžkými baťohy na hřbetech. Na místě jsme setrvávali dobrou půlhodinku, kteroužto jsem převážně strávila po boku hoczáckých starších, kteří se obezřetně drželi při sobě a nedůvěřivě pokukovali po náporu bezejmenných nováčků, jak se houfí, vrství a množí všude kolem. V utajení jsme dorazili až do klubovny, která oplývala několika místnostmi více či méně vhodnými ke spaní, dvěma WC a kuchyní. Kuchyně byla překvapivě dobře zásobena čajem, cukrem, mravenci a kávou, což se ukázalo jako velice příhodné, neboť málokdo z nás se těmito životně důležitými surovinami vybavil. V noci se v kuchyni děla zvěrstva. Přes můj protest Mall trvala na tom, že si pustíme My Little Pony. Mě kdysi vážně poznamenala konfrontace s fotkami dospělých mužů, kteří byli oblečeni v pastelovém, na čele měli roh a na zadku barevné ocásky. To byl nervový otřes, který způsobil, že s tímhle jsem rozhodně nechtěla mít nic společného... Nevím, jak se to přihodilo, nicméně večer se poněkud zvrtnul a za chvíli už jsme si pouštěli druhý díl. Proč jen je to tak roztomilé a vtipné? Proč? Proč vynalezli Pinkie Pie? Byla jsem stáhnuta na temnou stranu. Opustíme tento zahanbující okamžik a podíváme se, co se dělo následující den. První, co si z něj vybavuji, je líbezné hulákání našeho vůdce, následované nadávkami časně probuzených Hoczáků. Dolehli ke mě dokonce nějaké zvěsti, že partička šílenců byla ráno běhat... Merline, ochraňuj nás. Pak všem nastal čas na famfrpál. My, akční jedinci, jsme popadli košťata a vyběhli na improvizované hřiště. Nejrychlejší zlatonka byla Fénix, která uštvala i Pítrose a největší ragbistka Becca, které vyrvat camrál bylo zhola nemožné. Uf, uf. Odpoledne venku pršelo, ale to nás neodradilo od larpu. Ten larp, na to, že ho Sandro dovymýšlel čtvrt hodiny předtím, byl zcela unikátní. Vystupoval v něm on sám, alias český ministr kouzel, Morx jako mistr lektvarů a Důdl, jeho homosexuální snoubenec, démon Kaily známý pod přízviskem Jack Rozparovač a já, potrhlá bylinkářka. Z té role se mi, přiznávám, po zbytek srazu nepodařilo vymanit. A co dál? Spousta z nás byla od bláta, když se, ehm, do své role moc vžili, a tak se každý odebral po svém. Hodně z nás skončilo ve spacáku. Ale byli i odvážní jedinci, kteří se odhodlali zúčastnit noční bojovky. Lucas nás postupně vodil na strašidelnou stezku a dařilo se mu obstojně čeřit vody naší odvahy. Naše řady řídly a nakonec jsme zůstali jen Deilen, Yureka, Mall, Mia, (zase si nepamatuji jména) a já. Způsob, jakým jsme si dodávali kuráže, budiž navždy utajen; snad jen dodám, že několik mudlů v okolí zcela jistě zapřelo své domovní dveře nábytkem. Ale přežili jsme! A co se dělo pak? Já sledovala hodnou chvíli odborníky, jak hrajou poznávání značek na tabletu, jedli jsme Jessinu buchtu a hráli deskovky. Morální odpadlíci rozbalili hru Mozky a na druhé straně kuchyně se formoval intelektuální kroužek kolem Tsuro. Tam jsem od zombíků nakonec emigrovala. Slabí jedinci postupně odpadávali, až jsem v pět nad ránem zůstala u stolku jen s Laurim, Mattem a Kirarou. Zívli jsme a v dobré náladě odkráčeli za zpěvu ptáků do svých spacáků. Co víc dodat? |