...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Alen King Olomouc (2006-06-03) 2006-06-15 21:26:40
Záznam srazu:

Olomouc. Priprava na tenhle zraz se roztahovala na znacny mesic dopredu. No tyden pred srazem, me zacela Veron otravovat s otazkou: “Ake jedlo tam vezmeme?”


Z uvah o trvanlivosti nekterych potravin, jsme se uzhodli, ze nejlepsi bude vzit popcornovou kukurici, a pak ji udelat u pani profesorky Mehunefer Lomnisciente.


Ctvrtek vecer, coz jsem mela mirne zkazenou naladu, kvuli jistym profesorum, jsem se balila, temer zapomela DVD – cka na stolu, temer zapomela obcanku (beze ktere by me asi pres hranice nepustili), a pod. veci jako vzdy..




Patek po skole, jsem Veron klepala u dveri (samozrejme, ze me neslysela, tak jsem ji musela prozvonit). Na coz mi sdelila, ze jdeme do Auparku. -.-‘


Zjistila jsem, ze jde o nakupovani kravat. S jeji mladsi sestrickou Terezkou, jsme tedy sli busem (prihody o pokusu o okradeni me jsem se nezdrzela), vystoupili, litali po obchodech a nasli ten pravy. Z vylozenych kravat se nam zalibila jedna vazne supr, origos, cool nebelacka. Klasicka nebelacka (takove se ukrutne tezce zhaneji). Po zjisteni, ze stoji neco pres 1.100 Sk,-, jsme si vybrali jine, dve, za 900 Sk,- dokupy. A da se rict, ze byli v pohode. Tenhle den presel vskutku poklidne u Veron fotek, filmu a pod.




Rano. Nevstavalo se brzo. Nebylo treba. 9:30 jsme sli z domu a cestovali. Cesta byla vskutku… nezazivna. No na cestu do Prahy to zatim nemelo, a to je jen dobre ˆˆ’


Na nadrazi jsme byli jeste s predstihem a rodicove nas nechali pri grupe lidi, ocividne z HO (priznavam, ze ten papir nalepeny na tasce Lady Lee jsem prehledla ˆˆ’), ze kterych jsme neznali absolutne nikoho. Az pozdejc jsme se dovedeli, ze je tam udejna Lady Lee, pohledna studentka mirne drsnejsiho vzhledu; nejaky Charizad Modry, pohledny kluk vysoke vysky; a ty dalsi tri jaksik nepamatuju.


Preklusali jsme z haly ven a vyckavali snuzky studentu, profesoru a samozrejme i obcanu. Priplachtili ctyri neznamy, nasledne zjisteno ze Blader a Blader brat mladsi, no a ty dva.. nejaka Lilien nejaka a nekdo ˆˆ’ Ja si vazne nepamatuju kdo byl kdo. Bylo nas tam mrte. Pak doplachtila snuzka cernoodencu, Richard (s vubec ne vyraznym makeupem stinovanym do cerna xD), Ginny (s vubec ne vyraznym makeupem a cernou kresbou na facu xD), Lili O’Conner, Katie Alvereth (opet nevyraznost kreseb xD), a dalsi, ktere jsem nevidela, diky objimani s nasi primuskou a dalsimi potvorkami, ktere jsem znala uz drive. Vyjma Lomnisciente, ktera me objala i presto, ze jsem ji neznala (ne, ze by mi to vadilo ˆˆ) a i presto, ze jsme ji pak s Veron deuklidili microwave (nastesti to netusila v momentu objimani xD).


Postupne se slepovali dalsi a dalsi (nejak jsem nestihala pojimat kdo je kdo a koho znam a koho ne), az se konecne objevil strojce zrazu! Lukas W. Goldhair, doprovazen Laurindironem Faladarem (male komplikace s vystupovanim z vlaku a hledanim neprehlednutelne skupinky, divne vohozenejch lidi).


Presunuli jsme se na lavicky, nedaleko nadrazi a vudce spisoval, kdo ma co extra, a komu kolik kapne bodu a podobne.


Tehdy nekdo zarval jmena jako Alex de Fuego a William C. Cairo. 23. a 24. clenove srazu zrovna dorazili. Vse bylo komplet, tak Goldhair ve svem zivlu zarval: “Nebelvir za mnou!” a nasledovalo mirne slapani a konverzovani pocas cesty. Uprimne receno, vedle koho jsem tehdy kracela, a co jsem si s kym povidala si nepamatuju (i presto ze to bylo vcera :P).




Nasunuti pred chatku skautu, nebo-li “Barak”. Dokym profesor hledal po svych kapsach kouzlo Alohomora, pirstoupil ke me desive vypadajici profesor bejvaly, obcan Ghoul. Se slovy: “Rad bych te… (nebo vas, tykani a vykani jsem stihala registrovat asi jako behani ulickama Olomouckeho namesti) … uvital…”


Coz jsem ho nenechala dorict, ponevadz jsem vedela, o co jde a zdesene jsem vyuzila zada Veron Fast jako schovavaci krytinu.




Nasunuti do chatky. Misto v levim hornim rohu bylo me, vedle me Veron, z druhe strany Modry, vedle Veron Fuego, vedle Ghoul, Lili, Nekdo #2, na gauci Cairo, Weasleyova, Goldhair, Lomnisciente Goldhair a dalsi grupa…


Nastalo vytahovani surovin a pozivatin. Tehdy jsme se ja, Veron a Mehunefer odebrali k ni domu spachat atentat na jeji mikrovlnku. Po delsim zapasu (ani jsme vsechny balicky neminuli), jsme to otocili a padili naspatek. Tehdy Mehu vytahla mobila, kontrolovala smsky.


“Mate dve minuty!” poslano pred deseti minutama. “Neflakat se! Vzkazuje Lukas”… atd.




Navratem nam sdelili, ze jsme prisli o predstavovaci cast, co mi bylo trochu lito, pac doted nevim, kdo vsechno tam byl. Nastalo udelovani zvlastnich schopnosti. To ze jsem upiri sluzebnik, jsem vedela jaksik uz tyden dopredu, od toho neprijemneho incidentu, kdyz jsem jaksik umrela.


No rychlost, mrsnost a sikovnost se mi hodila. Nekdy..


Pote dostali zelenou kouzla. Prvni rocnik, druhy, treti a nasledne ctvrty, ktereho slozeni bylo jest: Weasley, Faladar, King a Fast. Tot all Nebelvir ˆ_ˆ




Po obdrzeni kouzel, ze kterych u me padlo za obet necelych 15 %, jsme se vydali na dalsi cestu, a tentoraz to odneslo Olomoucke namesti. U sochy Floriana, kde se turisti z HO, kteri prijeli obdivovat konkurencni skolu Oxford slozili na svacinu, se profesor Lukas vybavoval se zahadnim chlapikem a ohmatavali nejake nahrdelniky. Ikdyz byli jen dva, nahrdelniku bylo dokupy tri.


Kdyz si Goldhair uvedomil, ze nahrdelniky, ktere ma na krku, jsou ovladane a cizinec ma na krku nahrdelnik pro ovladani, zdesil se a nastal boj. Skuceni, chrceni, kleti, rvani, hazeni se o zem pod vlyvem kouzel, nepatrne upoutalo zraky studentu, kteri tak vasnivo rozebirali obsahy svacin.


Ja a la Kingova, jsem se lezerne opirala o sloup, nejedla a sledovala, kdyz se mi za zady ozval neprijemny, mrazivy hlas: “Jmenem Samanty, jdes se mnou.”


Jakoby se takove nabidce dalo odolat. Znechucena, ze jsem byla ovladana, jsem poslusne kracela za cizincem.


“Chytte ho! Vzdyt je to Cairo!” zarval Lukas, ktery konecne popadl dech.


Grupa se hnula k nam, a tak jsme to vzali sprintem. A tehdy se rozebehla prava honicka, lidi po sobe vrhali kouzla a tvorili se skupinky na cele s Cairem, na cele s Goldhairem a ti neutralni. Tech ale mnoho nebylo. Pro zmateni nepritele, jsme se ja Veron pod Imperiusem a nejaka holka pod Imperiusem odebrali jinou stranou a Cairo grup druhou.


Dobehli jsme k jiste ulicce a koukli se za nas. Kdosi se k nam sinul. Strihli jsme to do ulicky, ale tesne pred koncem, jsme zbadali ten pruser. Zamcena brana. A Alohomora na to nefungovala.


Ghoul a O’Conner nam zatarasili cestu.


“Kde je Cairo?” Otazal se ledove a prisne Ghoul, mirne si protahl parata.


“Siel.. niekam prec.” Zakoktala Veron a otocena k brana srdcervouce zavolala o pomoc “Cairo!!!”


“Kam sel Cairo?”


“Niekam dolava.”


“Vy presne vite, kde Cairo je.” Ted se uz Ghoulova pozornost smerovala na me, krcici se v koute a mnouci si hanky, kteryma jsem narazila na kov brany.


S pohledem zvednutym, jsem uslysela vedle me “Mdloby na tebe!”, coz na Ghoula nefungovalo. Pokusila jsem se utect, stejne jako Veron a neznama, no Lili me div hulkou neprobodla, kdyz me uvedla do mdlob.


Pochvili se nedaleko me v mdlobach valela i dve zdrhajici. Ghoul a Lili zmizeli. Pac jsem se vzbudila prvni, nedbala jsem Imperiusem ovladanych, omracenych divek a behem, jsem bezela nahoru, pricemz jsem ladne preskocila lezici Fast.


Ty me opet dobehli a na namesti jsme spozorovali Caria a Goldhaira jak po sobe vrhaji kouzla. Vsechny tri najednou jsme na Goldhaira pouzili Mdloby a ten se sesypal uprostred cesty. Zgrupeny u Caira a Ghoula, ktery ho mezitim nasel a vysvitlo, ze on ho hledal kvuli spojenectvi a ne odporu, jsme to vzali namestim mezi davem.


Z nedalekeho kouta, podia, se ozval vykrik: “Kdo je tady v maskach?! At jde soutezit!”


Shlednutim svych rob, jsme usoudili, ze je prava chvile pro slovicko “Zdrhej!”


Bez ohledu na vykriky “Harry Potter!”, jsme se ocitli nekde u sloupu, kde po mensi sarvatce, uz vzbuzeny Lukas, chytl rukojmiho - Veron Fast pod krkem a tahl ji pryc. A taky nechal Caira trochu padat mezi stiny.


Zase se behalo a nahanelo Lukase, kdyz vylezl nahoru k sloupum, vsichni za nim, jen ja dolni cestou za roh. Zdrhnul jim (klasika), tak jsem mela nejlepsi moznost ho ted chytnout, pac bezel kolem me. Rozebehla jsem se kopcem dolu za nim a spoza sloupu mu ubrala reci Densaugeem. No vlci podoba me povalila k zemi (mozna tam jsem nabrala to modrinu na stehnu) a surove zapla kolem krku nahrdelnik na ovladani. Ovladaci mel tedko Goldhair, takze ani kouzlo upiriho sluzebnika, nezabranilo tomu, abych Lukase neposlouchala.


“Proc jsi byla s Cairem?” Ostre na me vystekl.


“Z donutenia.” Ozvala jsme se po chvilce ticha, skrcena u zemi, do ktere jsem se divala a vlasy mi zahalovali oblicej.


“Jakeho donuceni. Kdo te donutil?”


“Samanta.”


“Jak? Jak te donutila?”


“Sli sme po lavke… spadla som dolu… umrela…” Temer bez dychu, neslysne jsme ze sebe soukala.


“Cairo ja te zabiju!” Ozvalo se mi u ucha, nez jsem to stihla dorict a zahledla jsem okraj Goldhairova habitu, jak zdrha opet kopcem nahoru.


Vscihni za nim. A honicka se opet tahla, az kdyz byla Technicka u Floriana (na kterem vyselo “Morsmordre”, ktere tam udelala Ginny, po tom, jak voddelala Avadou Orbise), kde se probiralo co a jak. Prislo se na nekolik upirich sluzebniku. Par u Ghoula, jeden u Samanty, ja. Lukas byl Cairem spravne informovan, ze pokud se kazde tri dny nenapiju krve toho, kdo me ozivil, tedy Samanty, rychle to pujde se mnou dolu z kopce a zachvili me to zabije. (blby ze to vi jen herec a ne jeho postava ˆ_ˆ’)


Odklusali jsme do Baraku, cestou vypustili ctyri lidi, Cairo a jeste nejaci, tusim Lady, Modry a jeste Arien z Mrzimoru.




V Baraku se to taky pomalu rozpoustelo, az nas zbylo 12. To bylo ale porad jedeni, a povidani, venku u stolku. Taky krajeni Orbisova dortu, kdyz uz mel tech 15 let. Mehu mu donesla dortik a byl vazne dobry (nesnedla jsem ho cely jen z toho duvodu, ze jsem vubec nemela hlad). Pak se ozval zvonek.


John McGold, Goldhairuv synovec, vazne mu podobny, pohledny kluk, tiche povahy (alespon tam se tak jevil), zastoupil Loka (Goldyho poskok) a otevrel.


Hlasil: “Nekdo se vratil prespat.”


Arien sel spatne vlak, a tak se uchylila k hloucku.


No ne dlouho na to, se chylil cas naseho odchodu. Absolutne se nam nechtelo, no zvedli jsme se, zbalili, oblekli a rozloucili (no neobjimali jak jsme meli v planu. Duvod: doufani, ve vrateni se na druhy den. Ono to bylo i slibovano Veron rodicovstvem).




Lukas nas doprovodil pred “Gemo” – hotel a cestou vykladal o historii Olomouce, o HO, o jeho studiich a zase na oplatku my podobne, az na tu historii ˆˆ


Po zjisteni, ze rodicovstvo neni v Hotelu, ale u Orloje, jsme vysli z hotelu a Veron zazadonila: “Lukasi! Lukasi!”


Bud nas slysel a vysel spoza rohu, a nebo nas neslysel a vysel stejne. Odvedl nas pred Orloj, povypravel Veron rodicum o komunisticke vyzdobe Orloje. Pak jsme sli na veceri (meli jsme vazne supr palacinky), na hotelu si dali sprchu a sedeli na parapetu s pohledem z okna a basnili o srazu a tom, ze chceme za nima jet. Uz tehdy jsme vedeli, ze na dalsi den se neobjevime a taky jsme jim to psali.


Usnuli jsme zhruba o pulnoci a dalsi den presli hradem Bouzov. A pak domu. Celkove se to da zrekapitulovat na perfektni sraz (sice mi tam chybel ministr). Modrina a pokoprivena ruka se prezila ˆˆ




Btw. Omlouvam se za pripadne nezhody v dialozich. Nemam zase pamet o kapacite 1 tera ;) Ale ve sve podstate vistihovali to, co jsem napsala.


Taky se omlouvam za neznalost jistych osob, no bylo nas tam mrte a nebyla jsem na predstavovani ˆˆ’




Napsano: 040606; Zgramatizovano: 050606 ˆ_ˆ