...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Kitty McSamson Orlová (2006-10-28) 2006-11-05 09:12:42
Záznam srazu:

Přijela jsem s Thes a její mámou na autobusové nádraží v Orlové Lutyni a viděli jsme malou skupinku lidí. Jako obvykle jsme se začali hádat – jestli to jsou lidi z Bradavic, nebo ne. Mno, nakonec jsem Thes přesvědčila, že ne. Tak jsme šli do budovy nádraží, předně na WC. Záchod byl placený, takže jsme vhodily do kasičky po dvou korunách a šli na onu místnost. Kabinka byla počmáraná různými jmény z knih HP, ale to jsem ani neřešila. Dveře záchodů klaply a já zjistila, že jsem si tam nechala na odpadkovém koši peněženku. Poprosila jsem Thesinu mámu o nějakej ten haléř, abych se na WC dostala a vzala si tu peněženku. Dopadlo to dobře a peněženku jsem úspěšně získala zpět.



Posedávaly jsme před hlavní budovou nádraží, když k nám přišli takoví výrostci (Servius a bystrozor), jestli nejsme ze srazu HO. Kývli jsme a Servius nás poslal za tou skupinkou lidí na rohu nádražní budovy. Těch pět minut co jsme se ploužili k té skupině mě Thes zahrnovala výtkami, že zase ona měla pravdu. Už zase… Výjimečně…



Došli jsme ke skupince a představili se. Jen co jsem řekla: „Kitty McSamson“ už na mne Richard von D´Ghoul vybafnul – „Tak to jsi ty, kterou jsem poslal leštit?“ Nějak se mi nevybavilo, že by mě Rici někdy poslal, ale asi to bude tím, že už jsem byla leštit hodně krát. Zato Lilien N. Hinata (jenž uprchla z vězení) se mě hned začala ptát kde mám sestru. Měla jsem dojem, že Thes tam vedle mě stojí jako kůl v plotě, ale nedávala nic znát – jako obvykle.. Dyť už ji znám od svých 3 let.



Když jsme se skoro všichni sešli (čekalo se jen na Ronalda Wallace), šli jsme směrem do čajovny. Po té cestě jsem si připadala jako na nějakém školním výletě.. A ještě více můj dojem utvrdilo to, že se mi Thes pořád lepila na paty…



V čajovně jsme se usadili hezky do kruhu a jak jsem předpokládala, Thes se usadila hned vedle mě. Nastalo představování, při kterém jsem si většinu lidí zapamatovala. Byly tam Roxiana de Amore a Lilien N. Hinata, ty zlé, které ovládají kouzlem Imperius nic netušící profesory, dále Richard von D´Ghoul, který uletěl z nemocnice svatého Munga oknem, Blader Magicus, neboli jedna třetina velkých bratří, Elizabet a Kivi McCainovy které jsem nebyla s to si zapamatovat která je která, dále moje známá Thesida B. M. Blacková, která jako obvykle potřebuje tlumočníka, aby byla slyšet, dále moje maličkost Kittush, která je no comment, pamprofesor Aren Lar Crewn, od něj jsem zjistila jedině to že dělá super questy, pak taková skupinka „chlapců“ ve složení Servius Perking, nějakej bystrozor a Radek Corleon (o nich si snad nic nepamatuju ˆˆ) a pak velká dvojice- budoucí profesor (u kterýho jsem si nezašrotila do hlavy jméno) a Ginny M. Weasley alias informační obláček. Fff.. snad jsem si to zapamatovala vše.



Po představování jsme si povídali tak o všem možném i nemožném. Kdyby Thes nebyla tak dotěrná, ani bych nevěděla že tam je. Strašně mě štvalo to, že vždycky, když jsem se napila čaje, ona udělala to samé a její argumenty byly pro mě dost slabé. Nejvíce jsem si popovídala s mcCainovými (dokonce jsem si už zapamatovala která je která) a taky jsme si povídali tak se všema o HO. Téma padlo na některé studentky, na časopisy, a tak vlastně na všechno. Když přišel Ronald (měl pořádný zdržení) musela jsem hledat v paměti místečko, kam ho zařadit…



Pak jsme šli do hospůdky U tří čarodějnic, kde měl Servius svůj IQ test. Já jsem teda měla na výběr kdo z Mrzimorských ho bude psát, protože jsem tam byla jediná představitelka našeho žlutého klanu. Sice jsem měla mozek jako vyždímaný, ale aspoň jsem získala jedenáct bodů, čemuž se divím. Pak jsme si zase kecali o všem, když se přifáral pan Ghoul a dal nám další IQ test. Jak jsem pochopila, byl celý o upírech. Já jsem zase získala nějakej ten bod a opět se tomu divím.. Ale při vyhlašování výsledků jsem se tak chlamala, až mi tekly z očí slzy.



Mno, bohužel už bylo dost pozdě, tak jsme se s Thes rozloučily a vyparkovaly jsme na ulici. Ještě štěstí, že s náma byla Roxi (měla to nejspíše v popisu práce) a doprovodila nás k Hypernově. Tam vlastně sraz skončil a i když už jsem byla doma, zářila jsem smíchy jako nějaká silná zářivka.