...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Alen King Oxford - Olomouc (2006-11-18) 2006-12-23 19:42:35
Záznam srazu:

Cela tahle silenost pocala svuj zacatek dne 17. listopadu 2006. V to rano, jsem vstavala v sest hodin a pochodovala na bus, ktery me zvezl do Bratislavy. Po vskutku delsim cekani, se zpoza rohu vynoril ten jiz mnou dlouho preklinany autobus. Divim se, ze vodicovi pocas cesty neupadla hlava, protoze tech kledeb bylo vazne dost. Stesti, ze Ministerstvo tenhle den taky melo svatek ^^
Po dotrepani se do BA – Raca, jsem se tramvajem vezla do Polusu, kde jsem si odskocila na damy a pak sem od Polus City Center cestovala k Veron domu. Kdyz jsem tedy prelezla temi zajimavymi a grafity postrejovanymi podchody, zocila jsem to, co mi zajiste mohlo vypalit zrenicky, kdybych na to nebyla pripravena. Fastouvou a Douganovou, jak se na me sklebi a ptaji se kam ted.
Rozhodlo se ze do Auparku do Terna a tak se slo nakupovat zbozi. Pri vstupu do Auparku, jsem zocily neco, co nas velice zaujalo. Zrcadlove bludiste. Naklusaly jsme tam, chvili blby a sly nakupovat. Po nakupech v Terne a po prehrabovani se v knihach, knihkupectvi Pantha Rei, jsme odchazely a jako na duvazek se zase jak mimina vyblbly v bludisti.
Jelikoz jsem na zastavce autobusu zjistila, ze bus s cislem 94, ktery by me mel odvezt k me skole a pak bych sla tramvajem na bus do Pezinku, dnes nechodil. Duvod: svatek.
Tak jsem se zvezla s Veron a Maggie, pocas cesty vystoupila, sla na jiny bus, dostala se tam kam chtela, pak tramvaj a nakonec jsem jeste hodinu cekala na bus, ktery me odvezl domu.
Cestou nastupovalo par lidi, ktery mi az vyrazili dech, protoze vypadali strasne podobne jako nektery clenove HO. Katie, Lukas, Mehu, Cairo a ne moc znamy Thief.
Doma jsem se zbalila a pripravila si veci a zase raz, jak jinak, cestovala do Dunajsky Stredy s mamou k babicce. Tak jsem byla tradicne donucena snist, co se do me veslo. Vecer jsem venovala par desitek minut zmyvani mych udejnych vlasu a nasledne jsem zalehla.

Rano probihalo klasicky ve stylu me mamy a babicky. V skrtatce: chaos. Jsem na to jiz pomerne zvykla, ale rict si taky neco musim, tak jsem je alespon vydatne buzerovala a pohanela.
Kdyz uz jsme konecne zjistily, ze sedime v aute, vyrazily jsme do Bratislavy k Veron baraku, kde byl sraz s Maggie a zajiste Veron. Cestou jsem zjistila, ze mi je dost nevolno. Nejdriv jsem to pripisovalo kvantu jidla, ktere jsem musela predchoziho dne snist, ale pozdejc jsem z vypraveni me mamy usoudila, ze to bylo tou sklenici pomerancove stavy. Slavnostne prohlasuji, ze jiz nikdy nebudu na lacno, na snidani pit jen sklenici dzusu. Maximalne neprospivajici mymu zaludku.
Jakmile jsme tedy uklidnily mamu Maggie, ze nejsme sekta, ze budeme slusne, ze neprineseme vnouce, usadly jsme do auta a vyrazily.
Dalnici do Brna to probihalo docela hladce, dokonce jsme nasly taky odbocku na dalnici do Olomouce a pak jsme odbocily k Hranicim. Nasi babicce to rikal jeden clen nasi rodiny, s kterym se mama s babickou vlastne sly setkat.
Cvalaly jsme k Hranicim, zastavily chlapka, ktery uchvatne tahal slova (me dost pripominal Richarda, nevim proc), ten nas spravne navigoval a uz to vypadalo, ze to mame v kapse, kdyz jsme na kruhovem objezdu odbocily o jednu odbocku driv.
Nesdotaly jsme se tedy k nadrazi ale vesly jsme do zakazu, odstopli nas ti mili panove v uniformach, vycerili na nas sve ohyzdne zuby a nasolili nam pokutu ve vysce 2 000 ceskych korun. Popisovat histericke zachvaty me babicky se ani neoplati, protoze to je potreba zazit.
Ale slitovali se a stahli to na tisicovku, tak jsme ve slovenskych penezich zacvakaly 1 300 sk. Nebyl to merlinvijaky zacatek, ale pak jsme se nakonec dostaly na parkoviste pred nadrazim a vsechny jsme popadly nasi batozinu (byla vskutku hojna diky jidlu, kterym nas zasobily nase porucnice) a odpajdily na nadrazi, kde jsme se konecne spokojene slozily a vyckavaly do prichodu nejakych tych, podivne vyhlizejicich individui, ktery vubec, ale vubec nepatri do Hocz sekty.
Jako prvni takovy adept, darazila drsna holka Zmijozelske koleje, Lady etc. to jeji dlouhe jmeno.
Pote nas dospely doprovod opustil a zanedlouho se obdalec objevila dalsi Zmijozelka, Sammarin s otcem. Skodoliba Lady se zakrenila a tezce potlacila touhu po ni zarvat: “Adelko”. Sammarin priplachtila a uz ani nevim, zda jsem ji obejmula, kazdopadne styku se mnou pak mela jeste dost, cili ji to vubec neschazelo.
Jako vosy na med, se zaceli zgrupovat dalsi lidi, kterych jsem dost neznala, tak jsem se porad ohanela otazkou: “Hej, teba nepoznam! Kto si?” “Aha, ja som Alen.”
Kdesi, zdesi, se objevila i Weasleyova s kolejnima vlajkama, jeste taborove produkce. Jako primuska jsem obdrzela tu nasi rudou, jenze ma vysost si najala nosice, a to a bud prefektku Dougan, nebo cpt. Fast.
Vlastne ony ji drzely rady, takze to takove obtizne nebylo.
Pocas zgrupovani se, se jiz dost lidi trhalo o Cairovho, meho, pumice Lopacka. (ti co jsou neznaly, tak je to cerna plysova puma, kterou dostal herec Caira k narozeninam, duvod proc cerna bestie zila rok u me zustane verejnosti nepristupny)
Taky se zalibila osazenstvu ma Lovil. (mala hneda lvice, dovoz z Recka tohto roku) Jeden souboj o ni skoncil tak, ze jsem se ja se Sammarin svalila na nasi batozinu. A dalsi skoncil tak, ze jsem se Sammarin zaflekovala a prastila s ni o zem.
A nakonec… se zjevil… jiz dlouho ocekavany… ktery se mel zjevit… publikum se zatajenym dychem na nej cekalo… ten s nejzarivejsima vlasama v okoli… kdo jiny nez… ano, nez… predsi Goldhair!
Ano, je to pravda, zjevil se, co preukazuje, jaky je to mocny carodej. Vivat Goldhair.
No a kdyz dorazila hlava srazu, slo se tradicne jak je jiz v Olomouci rarita, k lavickam. Tim, ze jsme zabrzdili mudlovsky provoz, jsme se dostaly k lavickam u fontany a vytahu Olomouce. (mudlovske bilboardy hlasaly)
Probihalo Lukasove oblibene kontrolovani ucastinku, jejich obleceni, doplnku, hulek etc. etc…
A vyslo se na pochod. Cilova pozice: Barak (skautska ubytovna s umyvadly, do kterych se nema lit voda na myti podlahy).
Ma uchvatna modra taska, v ktere jsem mela jakoze ty me veci, se mi sklouzavala z ramene, tak jsem se rozhodla, ze si ji prehodim pres krk. V pochodu jsem zastavila, poklekla, ucitila bodnuti kolenem do mych zad a nasledne jsem videla padat osobu s fotakem (ani za merlina si nevzpomenu na jmeno), ktera si ocividne nevsimla, ze jsem nahle zabrzdila.
Se zadnyma odreninama a zranenima jsme se propracovali do skutecneho pochodu, kde jsem si musela pocas cesty prohodit batozinu s nasim byvalym kolejnim Goldhairem. Vzala jsem jeho bagl a on mou tasku. Po chvili i on zjistil, ze popruhy me tasky vrzou a cloveku to zacne lest na nervy. To ale gentleman zjistil pozde ^^
Az jsme dorazili na misto, ktere se nahodne podobalo mistu, kde jsme meli dorazit (= uspech!), zavalili jsme Velkou (malou) sin nasi batozinou, chvili oddychovali, presunuli se do druhe Velke (jeste mensi) sine, kde jsme si posedali za koleni stoly. Bylo hned videt, ze Nebelvir a Zmijozel, ma nejvic zucastnenych, kteri se odhodlali prijit.
Po zajimavem ukonu pana profesorky Timotyho J. Atbatonove, sin narostla do gigantickych! rozmeru a kazdy jsme tedy meli hafo mista jen a jen pro sebe. Mohli jsme se ponatahovat, divat kolem sebe a nedivat se jen na zed za svymi zady…
Nastalo predstavovni. Krasna a vsemioblibena cast srazu.
Moc si z toho nepamatuju, ale vim, ze Crewn utrousil neco ve styl: “Jsem Crewn a rad tyram Lumpikovou.” A vic si skutecne nepamatuju az na to moje (ze jsem egoista? Taky se mi zacina zdat).
“Alen King, Nebelvir, 5. rocnik, primus a ano Lukas mam mec (skonstatovano na Lukasove radostne ujukani, ze jsem od nej obdrzela mec) a este stale sa snazim odnaucit mlatit ludi.” (kdo nebyl na taboru a neslysel me ustavicne povidani o tom, asi nevi vo co go)
Pote prisel na rad dort, upecen Ginny Weasleyovou, ktera dala na vrch bilou cokoladu o hroubce nekolika centimetru. Rozkrajela ho na ctyri casti a koleje si pak vybiraly, kterou kolej chteji snist. Vybraly jsme si tusim Zmijozel a pokud Zmijozel skonci jak ten dort, tak pak uprimnou soustrast. Nebelviraci se s vervou pustili do dortu, ktery nebyl jen na taliri a na stole, ale vsude mozne. Byl vskutku dobry, ale mela jsem jen jedno ochutnavkove sousto a dva kousky cokolady, protoze me porad jeste drzela ta neprijemna nevolnost.
Jinak vladla klasicka radostna, vesela a bujara nalada, jak se to patri a ma a nekde mezitim se poradilo Maggie a Veron prevrhnout sklenicku s lezakem (opet Ginnina vyroba). To opisovat nebudu, radeji se kouknete na fotku. XD

Moto dnesniho dne bylo: “Presun”, ktery se uskutecnil opet do te druhe velke sine, kde se pobudlo jen chvilicku a presouvali jsme se na Oxfordske famfrpalove hriste.
Po dokonalem zestrojeni brankovych obruci (made by Lukas a spol.) se nejak rozdelily tymy. Jelikoz Nebelvir a Zmijozel mel skutecne velkou ucast, byly to temer separatne tymy, pricemz Havr a Mrzak se musely seskupit do tymu. Stejne jsme byli nejak sprehazeni, ale to zde nebylo vubec podstatny. Ja jsem zastavala post odrazece spolecne s Corleonem, ktery mou vinou temer skoncil v potoce ^^’ (jako ma byt vyssi a lepe chytat micek)
Kdyz uvazim, ze Radek diky me porad odnekud pada, tak me to celkem pruzi k tomu, aby se neco podobne odehralo znovu. ^^ (na tabore diky me vyskocil na spatne strane z vlaku a susem si to razil dolu kopcem i s baglem)
Hra probihala docela zajimave, ocitli jsme se v ruznich situacich a dle fotek, nejvic piruet ma na svedomi pan Magicus nejstarsi. Zato, kdyz jsme sedeli nebelviraci na lavicce a povzbuzovali mexickyma vlnama, vsimla jsem si ze McGold a nejake nezname individum, ktere si pamatuju z taboru jako clena skupiny Lovci pokladu, byli vskutku dobre sehrani a vetsine davali na frak, svyma excelentnima prunikma. Kdyz jsme se vycerpani vraceli na Barak, nenasel se zadny gentleman, a tak slecna Lomnisciente musela nest zrde s obrucema sama. Silna to zena! Ta jiste sveho manzela pokazde postavi do laty. ^^

Na baraku se zase dlouho nepobudlo a presouvali jsme se na Oxfordske hlavni namesti. Zde jsme se zgrupili u sloupu, nevinne vyhlizeli, usmivali se na ociplestici mudly, vykecavali se navzajem a zrazu! nam pred ocima probeh nejaky kouzelnik. Bylo to hned znat, ze to byl kouzelnik, protoze na nim vlal namiru sity habit a mel desivy pohled v ocich, jako maji jedine kouzelnici. (nesnazte se me presvecovat, ze tomu tak neni, nebo se nastvu)
Vsichni jsme udelali ze: “Ha!” a otocili se a podivali se na Goldhaira, ktery spesne vypravel, kdo to je. Z jeho slov jsme se dovedeli, ze to je nejaky lovec pokladu, ktery neco ukrad, v jejich jazyku receno “prenasi artefakty z mista na misto”. Vsem samozrejme pred ocima preblesla cena, ktera se za danou veci skryvala a nez se profesorstvo nadalo, studenti se rozebehli po neznamych mudlovskych ulickach a hledali to, co by jim vyneslo nejake ty money.
Takze vznikla honicka. Lovec uhanel ke svemu cily, sutdenti uhaneli za lovcem a profesori uhaneli za studentama.
Rozgrupeni studenti pobihali kolem, skupinky se dokonce navzajem napadaly, aby si byly jisti, ze uchmatnou danou vec oni.
Ja jsem mela v zavesu Thes a nejake mrzimorce. Drzeli se me docela poslusne, nevim kdo by se snazil me odporovat. Pobihali jsme, vybehli jsme na schodiste, kdyz jsem zbadala, ze kolem prochazi Goldhair s nejakym profesorem. Prosli kolem a my jsme se uspesne schovali za sloupy, nebyt osudneho okamihu, kdy jsem vyrazila vpred a tehdy se ohledl Goldhair. Poradilo se mi utect, no tem dvou mladatum ne a profesori je spoutali.
Jakobych ten vecer byla vyvedena z miry, chtela jsem tem dvoum pomoct, a tak jsem skocila za Goldhairove zada a zasahla ho uz ani nevim jakou kledbou. To jsem si ale uvedomila pozde, ze kolem je hejno profesoru, protoze to byl jejich hlavni stan. To byl pruser a poradny, protoze vzapeti jsem lezela v mdlobach na zemi.
Zpoutani jsme zustali uvezneni pod dohledem profesorky de Feugo, ktera strezila jiz nejake dalsi studenty. Jak jsem se prebrala z mdlob, povedlo se mi oslepit profesorku, no ji se povedlo vsechny omracit a me dokonce ozehnout.
Takze jsme nemeli porad vyhrano. Timhle se zabil cas, kdy jsme meli moznost chytat prenasece artefaktu z msita na misto. Po procitnuti jiz kolem nas bylo hodne lidi a profesoru. Jako studenti jsme se snazili utect, no neslo to. Pak se profesori rozhodli, ze stejne nas tedy pusti lovit lovce, a tak jsme zdrhli. Bez toho abychom se dohadovali jsem ja a Samm zdrhly ve dvojce a hledaly v ulickach. Vyhli jsme se nekolika nastraham, pak mi ale z niceho nic zmizela hulka. Tahle podivnost me az tak nezarazila, protoze je to v nasem svete docela bezne. Jenze na okoli nikdo nebyl, tak jsme se se Samm domnivali, ze to byl nekdo schovny.
Za cely ten cas heldani, jsme ale ani jednou nespatrily utecence. Spatrily jsme ale Thes s mrzimorcetem, ktery kraceli proti nam. Samm pohotovo reagovala a zarvala na Thes “Accio hulka!”
Hulku mi podala a bez vysvetleni jsme zdrhly.
Potulovaly jsme se Oxfordem a prochazely kolem vanocniho stormku. Komentovaly jsme jaky jsou ti mudlove divny, ze potrebuji pristroje na to, aby ozdobili stromek a pritom byl ozdoben tak uboze. To my je mame mnozem zivsi s veverkama, vilama a podobnyma stvorenima.
Kdyz jsme bocily od stromku a presly dal narazily jsme na skupinku profesoru. Timoty, Mehunefer a Samuel. Vyhybajic se konkretnim odpovedim, proc nemam svou hulku a slecna Blackova se stezovala, ze jsme tu jeji ukradly, jsem vyuzila jedneho momentu, kdy se crtala moznost uniku. K me smule profesor Orbis stih zareagovat driv, nez jsem uskocila za schodiste a lezela jsme jiz po nekolikate za ten vecer v mdlobach.
Pristoupil ke me, prebral me, polozil mi otazku, kterou jsem poradne ani neslysela a v zapeti jsem pocitila takove ukrutne bolsti, ze bych radeji umrela. Jiz skutecne. Ne tak, ze me ozivi, jak se jim to povedlo jiz dvakrat.
Mudlove vrhali zdesene pohledy na me svijejici se telo a Orbis hned prestal.
Nato se me se Samm povedlo zdrhnout a cestou jsem ji o tom rekla. Pak jsme jen bezcilne pobihaly a nejak jsem se sama ocitla opet pred Orbisem, ktery mi zrazu zacel moct dychat na krk a prudit me. Pokud se vsak snazi zastoupit Caira bude litovat, ze kdy zjistil, kdo je to Kingova.
Couvala jsem pred nim, protoze je vyssi temer o hlavu a vyhrazela se, ze ho udam ministerstvu za pouziti Cruciatu. Tehdy jsem zocila pruchod a rychle se tam strhla. No opet me dostal, zamrzla jsem v pohybu a pristoupil ke me s kouzlem Obliviate.
S vygumovanou a procistenou mysli, jsem se vratila k sloupu, kde se jiz vsichni zgrupovali, no nakonec chybeli jen ti dva, kteri se prvne za mnou vrhli. Thes a mrzimorce.
Nasledne byl presun na Barak se zastavkou v shope, kde si nektery koupili mrazene dobrutky a Mehu taky prisla o kus nanuku, ktery jsem ji ukousla.

Zajiste, ze pocas potuvani srazem, se nektery lide odpojili a tak nas jiz bylo mnohem min. No porad se cekalo na klinec programu. Slecna Lumpikova! Mela dojet vecer.
Poflakovanim se ve Velke sini jsme odpocivali a v tom nekdo zazvonil. Vsichni vyskocili a ja asi nejvis. Lumpikova is here! Mike prisel a ja se hned ptala kde je Lumpikova. Odkazal me na chodbu a chude Lumpikova videla jako prvniho cloveka vylezajiciho ze dveri na chodbu me. Couvla par kroku zpatky a ani jsem poradne nestihla skriknout “Vitajte!” a uz na chodbe byla spousta lidi.
A mezi temi lidmi i profesor Goldhair, ktery me rychle chytl za ruce a stahl me dozadu. Pevne me drzel a docela surove jsem se trhala. Lumpikova zatim ani nepipla.
No nakonec jsem se Goldhairovi vyskubla prikracela k Sysi, dabelsky se na ni usklibla, mihla ocima a vrhla se ji kolem krku. Nevim jak to prozivala, ale zdesene zarvala, a tak prervala me “No ahoj!”
Po tomhle uskoku Lumpikova rvala pokazde kdyz jsem se k ni priblizila a utikala odemne.
No i pres to nasledoval dalsi program… a ted si neumim vzpomenout zda bylo prvni tanceni, nebo paintball… ale mam takovy dojem ze paintball.
Hra, kterou jsem na HO dotahla ja a diky Lukasovmu talentu jsme si ho i zahrali. A ted to pretahl i do realu. Rozdelili jsme se na dve druzstva a navzajem se vyrazovali. Hralo se po tme a bylo to zajimave, ponevadz jedno druzstvo melo dva neviditelne plaste a druhe melo Kouzlo tri. Takze bylo o zabavu postarano.
No presto nakonec jsme vyhrali dvakrat po sobe my :) Tedy ti s plastemi. Vim, ze tam byl Lukas, Ginny, Maggie, Veron, ja, John, Thes a jeste dalsi, na ktere si nepamatuju.

S vydatnou bolesti nohou jsem jiz odmitla, aby slo nejake to treti kolo, a tak se koncilo a slo do Velke sine, kde jsme opet raz odpocivali. A mlatili se, kdyz si tak vzpominam na me a Samm. ^^
A pak Lukas prisel s tim, ze se bude tancit. To jsem mela jako vazne dost.
Probihala Cha-cha, Blues, Dzajf (netusim jak se tole pise) a pak tusim jeste Waltz.
Tanceni me moc nebralo, protoze jsem byla mirne unavena a se Cedrikem jsme se mylili. Pak jsem netancila a nakonec, kdyz Samm odmitla Bladera, pac umirala unavou, Lukas me vytah na nohy, Mehu Bladera a dali nas do paru tanecniho na Blues. A to slo docela dobre. Blader prezil, tak myslim, ze nic zavazniho se nestalo.

Myslim, ze pak se slo uz jen spat a ja si vyhradila osobity matrac vedle Veron a mela bych mnoho mista, kdyby Veron nesla dat dobrou noc Dravilovi, nezeptala se ho, zda se neboji, ze z poschodove postele spadne a on by nerekl, ze jo a ona ho nezavolala k nam. Slozil se vedle me a jiz jsme tam byli trosku narvani, ale docela se to jeste snest dalo.
Usnulo se docela pokojne a slastne. Ja se vzbudila na to, ze se Samm oblika do tepleho obleceni. Veron ciperne vyskocila a objala ji, ja jsem jen natahla ruce a objala ji lezmo. Vypadalo to sugestivne. XD
Pak jsem jeste podpichla vracejiciho se Bladera, zda sel doprovodit Samm a opet jsem zaspala.
Rano vsak zacela prudit Lumpikova. Delala kraval, a vsechny poctive vytacela. Po par vyhruzkach jsem skutecne vstala a snazila se ji vykazat ven. Vzdala jsem to, protoze mirne stichla, ale pak opet zacala, vstal Blader, domlouval ji, snazil se ji vyhodit, ale nakonec jsme musela privstat i ja a pak jiz Lumpikova zmizela na chodbu a my mohli dospat.

Rano jiz bylo jen mluveni o HO, nostalgie, odchody, baleni se az jsme se dopracovali ke skupince Alen, Veron, Maggie, Ginny, Alex, Orbis, kteri jsme odchazeli a louceli se s temi, kteri tam zustavali. Lukasem, Mehu a Jessicou. John nas sel doprovodit na nadrazi. Cestou tam Orbis zjistil, ze mu ta mudlovska rachotina temer ujizdi, tak to odsprintoval. Na nadrazi se od nas odpojila i nase kolejni a nakonec jsme se v petici usadili na kofole, setkali s rodici, rozloucili, nasadli do auta a vezli se domu.
Veron jsme dovezli domu, Maggie sla od Veron na bus taky domu, me odvezli taky domu a mama s babickou sly do Dunajsky Stredy taky domu. A tim jsem hasla.
Bylo to perfektni a me se styska…