...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Sysi Lumpíková Opava (2007-02-24) 2007-02-26 13:33:39
Záznam srazu:

Pro mě a Alex Clair Fox vypuklo vše již kolem jedenácté hodiny, když jsme se společně vypravily hledat Ginny, která na nás čekala na nádraží v Opavě již o půl dvanácté dopoledne. Přivítaly jsme se a čekaly na další Hoczáky, kteří do hodiny dorazili.
Chvíli jsme posedávali v nádražní restauračce a čekali na Pražáky, kteří přijeli autem a očividně nevěděli, kde jsou, proto jsem se za nimi s Alex vypravila a po chvilce hledání jsme se přeci jen střetli, dostali je mezi nás a společně s nimi jsme se za veselého hovoru, při kterém Pražáci se smíchem pasovali Opavu na vesnici, vypravili do čajky.
Bylo nás opravdu hafo. Ginny se o všechny bála (nevím proč ), asi proto, že zjistila, kdo je povede a následně všechny ujistila, že jim neublížím. Všichni jí nakonec uvěřili a už jsme pádili směr čajka. Nechyběla ani různá zvířátka, počínaje malým a velkým dvoumetrovým hadem, netopýrem, fretkou (dlaždičounem) a končíc gumovou kachničkou, zástupcem ředitelství školy. Ten kdo se jí dotknul, byl postižen žižlací kletbou, jazykem budoucnosti.
Stal se zázrak a my po chvilince přeci jen čajku našli, dokonce se nikomu nic nestalo, což je opravdu velice divné, že?
Ukotvili jsme se v čajce, navzájem se seznámili a dostali se k velice originálnímu kvizu, ve kterém se objevilo mnoho chytáčků a záludných otázek, při kterých se většina z nás dusila smíchy. Velice se mi líbila otázka „Čí jsou děti slečny Solivan?“ s možnou odpovědí „Kdo ví…“. Vidět pana profesora Crewna, jak se červená, to byl pane zážitek!
Jelikož bylo venku hnusně, Ginny vymyslela náhradní program, ale určitě jsme se nenudili, protože program byl doopravdy velice pestrý a velice zábavný. Zůstali jsme pěkně v teple čajky a začali hrát slovní RPG, které se podle toho, co říkala Ginny, nehrálo již hodně dlouho.
Pro většinu z nás to byla novinka, ale dostali jsme se toho opravdu rychle a za chvíli nám to šlo jako po másle. Určitě nikdo z nás dlouho nezapomene na jablko letí-jablko stále letí-jablko sejme letícího datla…., na osmažené veverky nebo na Gininy „felbloudy“. Byla to opravdu sranda.
Lauri po chvilce vytáhl ze své kouzelné brašny mnoho blbůstek a překvapení, které přivezl a se kterými jsme si následně velmi vyhráli, třeba tehdy, když jeho skákající žabička přistávala v hrníčkách s čajem nebo když předváděl vlkodlačí babičku.
Někdy v té době dorazil mezi nás i Mike Magicus, poslední človíček, který nám chyběl, prý nás hledal něco přes tři hodiny, ale naštěstí nás našel a my mohli pokračovat v zábavě.
Čas letěl jako splašený a celá naše HO skupina po pár hodinách vyšla zase do ulic města (nebo vesnice?). No celá, to se již tak nedá říct, neboť se chviličku před tím od nás odpojila Ginny a všichni tři Magicusové.
Na Lauriho přání jsme si šli prohlédnout Slezské muzeum, sice jenom zvenčí, protože mě zavřeno, což Lauriho sice velice zarmoutilo, podle toho jak se tvářil a nahlížel do útrob muzea. Ostatním to nevadilo, poněvadž si našli ihned jinou zábavu, hráli si na spidermany a skákali z muzea. Když je to přestalo bavit, Kio oddala non RPG slečnu Black se slečnou de Fuego a tím navždy spojila Nebelvír a Havraspár.
Díky Kiině ochotnosti půjčit mi mobil, se nám povedlo mezi nás dostat na chvíli i Veríska Korrynku, která se nás lekla a raději rychle utekla.
Odpoledne bohužel uteklo jako voda a my jsme se museli zase rozloučit. Naposledy jsme se objali, pasovali Richad von D´Ghoula na největšího zlobivce na srazu a já mu slavnostně předala medaili. Po malé nehodě, když jsem zahučela pod vlak jsme si slíbili, že se na dalším sraze opět uvidíme. Doufám, že to bude brzo, protože již teď se mi po všech velmi stýská.

Sysi Lumpíková