...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Timoty J. Arbaton BraCon - Praha (2007-09-28) 2007-09-30 19:07:19
Záznam srazu:

Všechno to začalo v pět ráno kdy jsem se sama vzbudila. Budík mi měl sice zazvonit až za 30 minut, ale já byla kupodivu vyspalá a nic mě tedy do říše snění netáhlo. Nemotorně jsem se vyhrabala z postele a navlíkla na sebe oblečení, strčila do tašky nabíječku na phoneho a pohrávala si s myšlenkou, že tam přihodim i knížku, abych se v buse nenudila (tenhle plán, ale dokonale nevyšel). Mé další kroky mě tedy zahnali do koupelny, kde jsem popadla kartáček a surově jsem na něj vymáčkla poslední kousek zubní pasty (pak tam zbyla ta hnusná pasta, a pasta mého bratra s borůvkovo-malinovo-jahodovo lesní příchutí, která je nanejvýš odporná). Kartáčkem s tvrdýmy štětinami sem si rozdrásala dásně, ostatně jako každý den, vypláchla pusu a došlo mi, že asi nebudu snídat... Pak nastaly ty normální věci jako: každodenní boj s kšticí a hřebenem a "nevypích si voko" s tužkou na oči. Po těch 10 minutách, jsem se jednoduše zbalila a můj vzhled mě nějak moc nezajímal, hlavně že jsem z tý mučící místnosti pryč.

Mezitím se vzbudil tatínek a já šla s prosíkem jestli mě nehodí na autobus, že mi totiž žádnej nejede (což byla pravda), když už teda stejně jede pryč. Po chvíli vyčítek typu: "A to ses to jako dozvěděla teď?" a mé odpovědi: "Né, už včera, ale ty jsi spal." Souhlasil i když s výrazem vyjadřujícím asi toto: Proč já mám za dceru zrovna tohle... Pak se odplížil do koupelny se zkrášlit. Já mezitím zbalila ještě jednu mikinu navíc, sako, tašku a sluchátka a seběhla dolů do kuchyně (rozumějte máme dvoupatrový baráček, v jehož dolní části se nachází kuchyně a pak taky babča s dědou a pradědou), kde jsem postavila do rychlovarné konvice vodu a stiskla ten čudlík aby se to začalo "rychlovařit". Mezitím sem zaskočila k babče, kterážto je vždy vzhůru i v tuhle nelidskou dobu. Podrobila sem se sice výslechu, jak, kde a proč, taky jsem se dozvěděla, že babička má hrozný problémy s orientací ve městě, ale v lese se neztratí a taky že by do Prahy nikdy sama nejela. Abych nezapoměla, pokárala mě za to, že mi čouhaj záda, takže jsem si tričko poslušně zastrčila do kalhot. Cvakla konvice, já vytáhla svůj emo hrnek z police a zalila si čaj, pak jsem se odebrala opět k babče a probírali jsme různá témata, která už byla napsána.

Dunivé rány na schodišti mě upozornili na to, že tatínek je zkrášlen, po chvíli se jeho hlava vyloupla ze dveří se slovy: "Tak můžem jet." Líně jsem se zvedla, protože na mě začal doléhat spánek a vycourala jsem se do kuchyně pro věci, cestou jsem tátovi nabídla nedopitý čaj, který po chvíli zkončil v útrobách jeho vnitřností. Sebrala jsem věci a v předsíni jsem se nazula do bot, vyšla ven a praštila do mě ta kosa (ještě že jsem si vzala rukavice) a taky mě praštilo pár kapek, který neustále padaly z brzké ranní oblohy. V autě snad byla ještě větší klendra než venku, ale budiž, auto posloužilo svým účelům a s 20 minutovým předstihem mě dovezlo na zastávku. Ještě se vzpamatovávám z toho šoku 20 minutového rychlozmražení, protože zima mi byla neskutečná. Naštěstí autobus přijel téměř přesne s +/- dvou minutovým zpožděním. Je to takovej ten malej co vypadá jak dodávka a je žlutej. Vyfásla sem přední sedadlo za řidičem s obrovským místem pro kočárek, čili mým nohám se dostalo luxusu jejich natažení. Ovšem místo pro nohy se vykompenzovalo tím co mi hrálo cestou, Country rádio nějak není můj styl. Niceméně po hodince a půl cesty a jedné zastávce jsme bezůhoně dorazili do Prahy a nádr. Holešovice. Já spokojeně vystoupila s vidinou toho, že na mě někdo čeká...

Nečekal. Tak jsem se vydala na 10 minutvou stepovací párty po nádraží a stačila sem zavolat Samm a napsat Drakenovi sms, kde jako jsou. Nakonec se přeci jen Draken s Komandérem (Komodorem alias Filipem Fallen.. bla bla) vyplížili od metra, nastala taková ta normální objímačka a dotazy typu: "Tak jak je od tábora?" Dozvěděla jsem se že se musíme ještě stavit u Komandéra doma pro "ostatní", cestou k němu (metrem) jsem si vyslechla pár věcí z pátečního Braconu a další a další... Pak jsme vystoupili z pražského podzemí a akorát jel autobus s kterým sme ujeli strašně dlouhou štreku jedné zastávky, přešli silnici a vstoupili brankou na pozemek patřící mega domu, ve kterém spolu s dalšími podnájemníky hospodaří Komandérova rodina. V jeho pokoji byli ještě nocležnící Arwen a Argent. Probuzení: "Vstávej vole.." kop, kop, asi nebylo příjemný, ale posloužilo svým účelům.

Za necelých 15 minut jsme čekali na autobus, jenžto nás odvezl celou jednu zastávku zpět na jiný autobus a tím sme jeli až k tý Delvitě co tam stála. A jelikož nás ta stavba tak uchvátila a taky proto, že Arw si potřebovala něco koupit, stejně jako všichni kromě Drakena, jsme se do obchoďáku vydali. Cestou vyplula na povrch teorie o tom že obchod se měří podle toho kolik tam mají alkoholu... Nakonec, kdo ví. Vstoupili jsme do tepla tety Delvity a mě v oddělení zeleniny padl zral na...LILEK! Prostě jsem ho musela mít... taky že jsem měla, u pokladny jsem se dozvěděla, že ho musim zvážit na váze, kterou jsem tam předtim hledala a nenašla. Tak jsem to zvážila a vyplivlo mi to lísteček s cenou: 22,50 kč. Vydřidušství...pak jsme se konečně vydali do DDM Jižní město.

Na recepci nás uvítala Alexandra (Martinez) a zase mě skásla o 90 kaček (no, to sem mohla mít skoro pět lilků) a řekla nám že je zamčeno a že musíme bokem. Mezitím co se ostatní vykecávali s paní "recepční", dorazila nás přivítat Márží a taky nás odkázala na boční vchod. Tak jsme jí následovali. Po tom co jsme zjistili, že i tam je zamčeno, zahráli jsme si na "Já klepu a ty mi neotevřeš, protože mi taky zaklepeš, ale z druhý strany." Nakonec nám ale stejně otevřeli. Po tom co se na mě vrhnul Lauri, mi před nos strčil kytku Derek (nehledejte v tom nic jiného, než recesi). A nastal všeobecný objímací zmatek...

Když se rozčeřili vody, našla sem si Ash a vytasila sem se na ní se svým lilkem a strčila jsem jí ho...do ruky (kdo nebyl na táboře snad se dozvěděl později o lilku, a když ne...je to smolík). Poté nám Anoran oznámil, že program se posnul se svým začátkem na 11 a že teď budou na řadě kvízi: Stanleyho Historiáda a Thesidin nějakej kvíz prostě. Přiznám se, že já jsem se nezůčastnila ani jednoho a místo toho jsme se vykecávali na postelích (Derek, Draken, Ash a Argent - ten pak še dělat tu Historiádu, zrádcééé). Vykecávali jsme o táboře a podávali tak Derekovi stručný přehled hlášek.

Odbila 11tá a všichni se rozprchli na program. Jen já a Komandér jsme se tiše vytratili na pánské záchody kout Emo (o těch záchodech se musim zmínit, páč byli děsně vytuněný... neměli zeď). Až na děsný záchvaty smíchu a strachu z vypíchnutí očí, se Komodorovi udělali linky. Taky nám během toho na záchody vtrhnul Severus Snape. Když mě tam viděl, tak se teda zarazil, ale já sem přece chlap ne... mou přítomnost ale přežil. S Komandérem jsme se převlíkli a já vyšla napřed ze záchodů, zrovna ve chvíli když jsem vyšla přišel Mike. Zarazil se a vypálil na mě: "Cos tam dělala?!" a moje odpověď: "Já tam byla s Komodorem." ho zřejmě nepotěšila, takže se škodolibým úšklebkem vtrhnul na záchody a já jenom slyšela: "Ty vole!" a pak průtž smíchu. Po chvíli vypochodovali ze záchodů a já se čapla s Emo Komandérem za ruku, abychom utvořili dojem dokonalého Emo páru a vydali jsme se na obchůzku. Poptávali jsme se po žiletce a hlásali jak je svět zlej. Odpovědí nám bylo, že Engal nám pučí trsátko, páč žiletku tady nemá.

Poté jsme zakotvili na Anoranově přednášce, jejíž prvotní záměr mi není úplně až tak jasný, jelikož se ta rozebíralo úplně všechno, počínaje Ginninysmem a konče Sovětským svazem... Hlavně že jsme se bavili. Pak zaujal Anoranovo místo Kaily a povyprávěl ním o démonech, předně pak o džinech (teď nevim jak se to píše), nebo snad o rozmanitých způsobech pojmutí učiva novými profesory? Nato jsme se dostali k RPG na Hocz v dobách dávno minulích a "Zlobr-Yetty-Čárlí-Cairo" přinesl noťase a začali jsme si předčítat ukázky onoho RPG... zlatej Zodiak.

Mě pak přišla pozvat na kulábr (kulečník, ale to druhý s dírama), tak jsem sešla do sklepa a cestou sem si v automatu za 8 korun nechala udělat kafe, a bylo hnusný, věřte mi. Dorazila sem dolů a byl tam Lauri a... Jeanny? No tak ti tam hráli kulečník a zrovna když dohráli přišel Majký, tak sme začali hrát, po necelý minutě si to přištrádovala Ashlíto a Sammouš, tak jsme hráli ve dvojici. Sammouš pak šla pařit stolní fotbálek s Clair, Komandérem a Arw, nebo někym takovym... Já s Ashlítem jsme samozejmě Majka rozdrtili... (hah... však my víme jak to bylo)

Pak někdo přiběhl, že začíná přednáška školy Život v Bradavicích, čili jsme se na ní všicí odebrali. Všicí znamená Majk, Ash a Sammíto. Bylo to zajímavý... a my jako obvykle jsme dělali děsnej bordel. Hocz je lepšííí!! Shodli jsme se na tom, že kdyby jsme se dostali na vejšku, na stejnou přednášku, tak z nás ten profák zešílí. Oni teda asi ve 3/4 odešli... ale já tam statečně vydržela až do konce.

Po skončení přednášky jsem seběhla se kouknout dolů a na recepci, tam seděl u kompu Majký, Ash, Argí, Thomas a Sammíto. Tam jsme tam něco robili na kompu.

A najednou se Samm vytratila a pak řekla, že rodiče jsou tady a musí jet, jestli chci jet s nima mám jít. Nakonec jsem se rozhodla zůstat. Rozloučili jsme se a chvíli po ní dorazila Susane s Cleopatrem. Nastalo objímání a šli si odložit věci. Chvíli po nich se ve dveřích objevili Freya a Ondrášek (já musela... Ondrášek alias Muzzug) a opět co jiného než... objímačka! Poté jsme se vytratila nahoru i s nimi, abych Ondrovi předala nabíječku, kterou jsem ráno tak pracně strkala do tašky.

A nastal čas dalších příprav, Ginny řekla že bude karaoke v rámci začátku Maržiinýho kvestu. Já se poté bavila se Stanleym a s Márží a ostatní šli zpívat. Nakonec šla porota kouřit, tak jsem se vytratila ven s nima. Chvíli jsme krafali venku, než se museli zase sejít nahoru, já se zasekla u Engala na recepci a povídali jsme o filmech, než mi zavibroval mobil se sms od Muzzuga: "Pojď si nahoru zazpívat."

Nakonec jsem se teda sebrala a šla se na karaoke podívat. Zpívalo se hezky... malá Míša nám zazpívala Michala Davida, Diel Pink Floydy a... nějaká slečna Dvě křídla (nebo nějak tak...) A já? Mě taky donutili zpívat, a já se svojí upřímností jsem tam nakráčela se slovy: "Nemám ráda porotu, fakt jí nemám ráda." odpovědí na mojí písničku od Kabátů, bylo nejhorší hodnocení všech dob: "Kdyby to slyšeli kabáti, tak tu písničku snad vyškrtnou ze svýho repertoáru." Oh... vřelé díky.

Dozpíváno a mě vypršel čas, jež mi byl na Bracon dán. Poobjímala jsem to tam vše, poděkovala Anoranovi za pěknou akci a vydala se počkat na Sus ven. Tak jsem si ještě popovídala s Ondrou, než se má průvodkyně spolu s Arw vyloupli ze dveří. A tak jsme se vydali na metro, dojeli na Holešovice a 40 minut jsme si tam povídali než přijel můj bus. Ten nakonec opravdu přijel, já se rozloučila s holkama a nastoupila. Cesta domů byla v pohodě... taková ta proklimbaná. Chvíli bdíte, chvíli spíte. Kolem půl dvanáctý jsem už ležela v posteli a stačilo mi 10 minut než sem usnula jak špalek...

Bracon byl fajn.