...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Salazar Draken BraCon - Praha (2007-09-28) 2007-10-04 14:06:36
Záznam srazu:

Omlouvám se, že tento report není jak již můj tradiční, který začíná od odkrytím deky postele, přes čištění zubů a nasedáním do vlaku. A taky za překlepy ^^;

Den první

Již v deset hodin ráno jsem se sešel na hlavním nádraží v Praze s Kailym a o pár minut později i s Argentem. Ten ihned začal vyprávět o tom, jak všichni dieleři se mu díky oblečení jenž nosí vyhýbají obloukem. V tom k nám jeden přicupital a začal dotírat. Poté, co si ho Kaily vyslechl a řekl, že nemá zájem, jsme v dáli poznali Thesidu, která se postavila o pár metrů vedle stylem 'já k nim nepatřím'. Prý čeká na Diela a Clair.

Argent dostal nutkání zmizet co nejdříve a já se ochotně k tomuto nápadu připojil, po sléze i Kaily. Naštěstí Thes měla telefon, díky němuž jsme se dozvěděli, že ještě 15 minut můžeme bezpředmětně čekat na nádraží. Proč tu vlastně jsme? Padala otázka docela často, jelikož původní záměr byl se tam jen sejít a zamířit jinam, například na Nádraží Holešovice. Ještě však před našim odchodem do metra k nám přišel jakýsi člověk s houpajícím se telefonem na krku, zda nechceme jít do soutěže o mobilní telefon. Jakmile byla zamítnuta naše žádost, jestli můžeme soutěžit po trojicích, začal jsem diktovat svoje vlastní údaje, jakože bych i mohl vyhrát. Když tak bylo skončeno, začal to samé dělat i Argent, u němž měl chlápek s telefonem řeči, zda si své údaje nevymýšlí.

Když k nám přišli i další dvě dívčiny z HOCZ, jenž jsem od pohledu znal, řekli jsme si, že je nejspíš čas nádraží opustit a tak jsme se vydali do metra. Samozřejmě s útěchou, že jsme se krásně vyhnuli Clair. Chyba, jakmile metro totiž přijelo,d veře přímo před námi, kam jsme chtěli nastoupit, obklopoval úsměv právě již jméněné Clair. Kaily se zasmál a my s Argem nastoupili do jiného vagónu soupravy.

Dojeli jsme na zmíněnou stanici metra, Nádraží Holešovice a šli zjistit, jakým vlakem má přiject Ashleen. Kaily s Argentem se dohadovali, zda to nebude ten druhej než ten první a já se s donucením teda nakonec připojil ke Argentovi, jenž říkal, že je to vlak v hodina:25. Postavili jsme se před trafiku a řekli Argentovi, ať koupí to první co ho napadne (myšleno cigarety). V tom mi napadlo, že on určitě řekne svíčkovou. Když tak učini a nakonec přišel s LaMou, posadili jsme se na jakýsi systém laviček proti bezdomovcům, kdy při lepším posezení na kraji se celá lavička převrátila.

V tom k nám přišli dva dívčiny a již od pohledu bylo zřejmé, že jsou od Kyslíků. A taky že ano, začali nám vypravovat cosi o nových tarifech a já se s nimi dal do rozhovoru o Hradci Králové, Novém Bydžově a okolních vesnicích alá míst kde se každý víkend něco děje. Nakonec mne docela okouzlila i nabídka jednoho paušálu, který jsem si tedy od nich převzal - mezitím, co se Kaily s Argentem opodál tlemili.

Hodiny běžely jak o život a tak již byl čas jít zjistit, zda vlak s Ashleen už není v Praze. Při pohledu na pragotron příjezdů jsme však ptoěšeni moc nebyli. Vlak měl 10 minut poždění. Tak píši Filipovi, že na hlavní nádraží dorazíme s menším zpožděním ať tam s Arwen na nás počkají. Sedli jsme si k čekárně první třídy a nervózně koukali na pragotron, který po chvíli ukázal zpoždění 20 minut. S Kailym jsme se teda sebrali a Argenta na Holešovicích nechali samotného.

Při příjezdu na hlavní nádraží jsme kousek od výstupu z metra potkali pobíhající Arwen, pořád s úsměvem na tváři a v dobrém rozmaru. Na otázku, kde má Filipa, však nedokázala odpovědět. Přešli jsme tedy pod spodní pragotrony, kde měl být původně náš sraz a Kaily již z dálky poznal Filipa. Ten se s Arwen mile přivítal a společně jsme vyšli z budovy nádraží směrem tramvaje a směr Želva.

Hodili jsme si věci k Filipovi a Kaily se zasmál při pohledu na jeho postel, která nutně připomínala tu z nemocničního prostředí z let osmdesátých. Vypravili jsme se směr tramvaj a Jižní město.

Při vstupu do DDM jsem se seznámil s recepční, jenž byla nějaká Alex Martinez, nebo tak něco se to prý jmenovalo. V tom do recepce přišel i Anoran a při jeho prvních slovech se Filip s Arwen otočili na mě a začali se tlemit. Tak jako vůdčí osobnost jsem zavelel, ať se nesmějí.

Avšak taky jsem to příliš dlouho nevydržel a společně jsme do výtlemu strhli i Kailyho, jenž byl na něco podobného očividně připraven. Nahoře jsme se pak přivítali s Derekem, Engalem a skupinou dalších lidí, jejichž jména si nepamatuji a kteří se představili "Jé, ty jsi Draken!" Následně však přišla i jakási osoba s krabicí v nichž byl jablečný závin (zvaný štrůdl, jablečný štrůdl..?) a představila se jako Rachel. Povytáhl jsem obočí a zoopakoval její jméno, které jsem naonec doplnil přívlastkem "Lauriho Rachel" s otazníkem nakonec věty. Lauri mnou prvně nazvaný jako Fairlady (vzpomínka na sraz v Přerově) však stál vedle mě a také díky této hlášce jsem od Rachel nedostal štrůdl, jablečný závin, jablečný štrůdl. Ten jsem tedy dostal až po několika minutách, kdy se zkoušela hudební aparatura na karaoke.

Později přijel Mike, Alex, Ashleen a Argem tak jsem je ohugoval a když jsem spatřil i Susanne s Cleopatrou, pozdravil jsem se i s nimi. Společně jsme se usadili k notebooku a začali sledovat The IT Crowd, Derek nám pak následně propůjčil i druhou sérii a tak začalo naše rozkládání Braconu zevnitř. Nu, prvně jsme u notebooku seděli v pěti lidech, po hodině nudného programu od pořadatelů kolem byla prakticky většina návštěvníků této akce. Už jsme se těšili jen na "paintboll", jak jsme se dočetli v programu.

Po tom co jsme prakticky celé odpoledne proseděli u notebooku se seriály, filmy eventuálně se šli podívat na úchylné hry do druhé místnosti po nichž jsme roflili ještě dobrou půl hodinu nadešel večer. Já, Mike, Ashleen a Argent jsme zavítali do místní Delvity a shodli se na tom, že kvalitní obchod se pozná dle nabídky alkoholu. Jihoměstská Delvita tedy neprospěla. I přes to jsme v uličce s alkoholem trávili docela pdostatnou část času a koupili si dvě půllitrové skleněné lahve se suchým vínem, jenž jsme po cestě zpět do DDM vypili. To už se k nám přidal i Diel, jenž byl už za dnešní den po několikáté prohlášen za typicky vypadajícího Czechzoňáka, bez toho aby skutečně věděl co je czechzone zač. Tedy, Diel - PseudoCzechzoňák.

S Argentem jsme udělali menší kroužek a byli jsme bombardováni polštáři ze všech zdejších postelí. Ne, že by to příliš vadilo, ale po chvíli už začala bolet hlava z neustálého mlácení a tak společně s Laurim jsem pár děvčat vykoupal ve zdejší sprše, první tam cestovala Hedvika, pak Martinka a například takový Lauri k tomu neměl taky daleko.

O půl desáté nás začal Anoran vyhazovat, že je čas aby ti, jenž nepřespávají a tudíž nezaplatili poplatekj za trávení noci na zdejší ubytovně, odešli z prostorů DDM. S Arwen jsme se tedy museli přestat hugovat a začít hugovat ostatní, Arwen tak ještě na zem spadla společně s Jeanny, jenž na první pohled vypadala vážně dost špatně.

Nám jel zanedlouho autobus na Želvu a tak nám tato skutečnost příliš nevadila. Jenže jsme se ještě před DDM zastavili s dalšími lidmi a když jsme se pak se Susanne a Cleopatrou dostali na zastávku, autobus jel až za podstatně více minut než předtím. Nezbývalo než čekat a rozebírat například puntíkované tričko, jenž na sobě měla Arwen.

K Filipovi domů jsme se dostali někdy před půlnocí, Argent s Filipem začali probírat jakési věci ohledně muziky u počítače a hrát hry typu webgame, mezitím co já s Arwen jsme leželi a při vodní dýmce se bavili na madracích nazemi. Po pár minutách marného snažení, dky jsme se snažil chytit jazyk Arwen, jenž pořád vyplazovala, mě Arwen do obou prstů kousla antolik, že z jednoho začala téct krev a oba společně byli natolik znecitlivělý, že jsem se dalších deset minut svíjel bolestí. Arwen se však mohla usmát, jak by ne. Usnuli jsme někdy k půl páté ráno..

Den druhý

V sedm hodin ráno jsme s Filipem museli vyjít na Želvu, aby jsme dorazili na Nádraží Holešovice včas na to, vyzvednout Timoty. Ta již pět minut před tím, než jsme na místo ěmli podle plánu dorazit psala smsku, kde že to jsme. Ohugovali jsme Timoty a vydali se opět na Želvu a cestou metrem jsme ji tak vysvětlili co se všechno na Braconu v pátek dělo.

Arwen s Argem ještě spali, když jsme k Filipovi dorazili. Tak jsem nevybíravým ale pořád hezkým a milým způsobem probudil Argenta, Arwen to nedalo a raději vstala dobrovolně. Společně jsme se vydali na Jižní město..

Zde jsme nejprve skočili do Delvity, aby si tam všichni kromě mě mohli koupit různé věci. Timoty například okouzlil lilek, jenž zahlídla při průchodu zeleninou a ihned ho čapla. Na moje námitky, že by jej mohl použít i Anoran však reagovala jen hlasitým polknutím a raději začala myslet na Ashleen.

Dopoledne a odpoledne vypadalo podobně jao to předešlé. S tím, že jsem se tak nějak nedobrovolně i dobrovolně účastnil různých přednášek. Například té, co vedl Anoran a začala u magie, avšak pokračovala přes Hitlera se Stalinem až k víře v Boha. Za něchž se následně prohlásila Ginny. V tom do místa přednášky vrazil EMO pár v podobě Filipa a Timoty, jenž byli všema obdivováni. Po chvíli na to jsem zahlédl BlackChara a ihned nechal hledání dírek na kalhotech Arwen a šel ho ohugovat dosti vybíravým způsobem:) Ten se nádleně připojil do našich přednášek, zůstal i na přednášku jenž vedl Kaily a u které jsme nevěděli, zda jde o Gina nebo Démona a skončila tím, že jsme si začali číst staré logy HOCZ ještě s legendou jako byla Ewellin Cor Caroli. V tom do místnosti vtrhla skupina divně vypadajících lidí a zvala nás na svoji přednášku o Životě v Bradavicích.

Přesunuli jsme se do druhé části místnosti a začali poslouchat o Ultimě Online a o jejich možnost alá Bradavice. Po pár minutách se taks talo, že jsme si s nimi vyměňovali různé zkušenosti a BlackChar se jim dokonce poklonil, že zvládli ukočírovat quest, o němž nám vyprávěli. Dokonce jsme je požádali, zda jejich hráči by nechtěli jít k nám kočírovat naše RPG. Bylo nám však zděleno, že jich je jen pár a neblíží se ani 50ti lidem. Naše společnost, jenž měla původně jen poslouchat eventuálně koukat na obrazovou prezentaci promítanou na zeď však začala celou přednášku kazit svými výsměšky a bavením se mezi sebou.. až jsme je s Kailym museli okřiknout, že nejsme na poradě HOCZ (jak to tak v tu chvíli vypadalo), ale na přednášce o Životě v Bradavicích.

Odpoledne pak probíhalo sezením nebo ležením na ubytovně s určitými osobami, či vyměňováním názorů před budovou DDM. Večer těsně před dobou, kdy jsme si mysleli, že budeme opět vyhozeni, jsme si sedli do kroužku (já, Cleopatra, Susanne, Arwen) a začali si vyměňovat názory o dalších lidech na Braconu, o nadálých situacích a podobně. Já jsem se Susanne svěřil s tím, že ji nazývám S.U.S. a že se to docela chytlo i mezi ostatními. Přičemž Vaki (Cleopatra) tuto zkratku vysvětlil jako úhelník a tak jsme probírali Susanne ala trojúhelník, která mi následně začala říkat Dráčkene, nu proč ne. A Arwens e svěřila stím, že by si mě už taky mohla v kontaktech přejmenovat na Drakýska ^^

Někdy o půlnoci jsme teprve vyrazili z DDM na autobus a směrem Želva, opět k Filipovi domů. I přes to, že pár minut předtím skutečnost, že budeme opravdu spát u Filipa nebyla vůbec skutečná a málem jsme museli ject se Sus k ní. Jelikož jsme po předchozí noci byd dost unaven, jakmile jsem si lehl na svou madraci ke spaní, usnul jsem a tak i přestal vnímat Filipa s Arwen.

Den třetí

V neděli jsme se probrali a šli vyprovodit Arwen na hlavní nádraží, odkud ji jel vlak do Teplic. Filip ji ještě poslal docela brzo do vlaku, jelikož si splet hodina:09 za hodina:19 a tak následně deset minut jsme prokecali s vykukující Arwen z okýnka vlaku.

Přesunuli jsme se znovu do MHD a jeli na Želvu, kde jsme si těsně před filipovým domem rozmysleli a raději zamířili opět na Bracon, kde jsme byli již u vchodu přivítáni Mikem a Argentem. Chvíli jsme pokecávali o různých věcech, do doby než přišla i Freya, to jsme se přesunuli do klubu na stolní fotbálek a s Filipem si někíolikrát zahráli i kulečník.

Když jsme skončili, Anoran nás hnal k pomoci vyklízet a tak poté, co Filip s Argem rychle přejeli chodbu hadrem, jsme já, Mike a Filip vypadli k němu domů, kde jsme prakticky celý den trávili kecáním o věcech co nás tíží se zapálenou šíšou a pár loky nějakého šeptadla.

Večer nám s Mikem jel vlak, IC Ostravan, do kterého jsme nastoupili a marně hledali místo k posazení. Vlak s epoamlu rozjel a my museli počítat s tím, že budeme cestu trávit v chodbičce. Sedli jsme si tedy na spacáky k záchodkům a vykukovali z okýnka. No to by bylo hodně špatný, kdyby ve vlacích vyšší kvality jsme ani neviděli z okénka, no ne?