...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Clair Sollivan Crewn Předvánoční sraz - Praha (2007-12-08) 2007-12-10 18:52:36
Záznam srazu:

Fajn, fajn, fajn… Řekla jsem si že bych mohla napsat po dlouhé době něco a můj výběr padl na report.

Pro mě sraz začal dá se říct v pátek večer, kdy jsem si naprosto náhodou začala psát s Bellou, která mi začala líčit co všechno si připravila a vyrobila a já zjistila že nic kromě sebe nemám . Po domluvě s ní že mi přinese hábit a já nevím co všechno a s Bladerem který mě posílal spát, jsem se vydala do postýlky.

Ráno zvonil budík v osm hodin. Nenávidím vstávání v sobotu, vážně mi vadí. Umyla jsem se, nasnídala (mamka mě bez snídaně nechtěla pustit, i když ví že nikdy nesnídám), vyčistila zuby, oblíkla (ehm, teple), obula skvělé boty do terénu (rozuměj kozačky na podpatkách), sbalila krabici kapesníků a vydala se na autobus. Někdy kolem 10 hodiny ranní jsem dorazila na Hradčanskou, odkud jsem dojela do Holešovic, kde jsem vyzvedla Bladera s Mikem (cha cha, musím se pochlubit že Blader o mně nevěděl ) a následně Steeli (Stay – pro ty co si ještě nezvykli). Společně už směr hlavní nádraží.

Tam se na mě vyřítila Bella se spoustou informací a údajů a já nevím čeho (ničemu jsem sice nerozuměla ale to jí neříkejte), pak za mnou přišel Argí, který mě zatočil ve vzduchu takovým způsobem, že moje dezorientace trvala až do doby, než jsem se asi deset minut na to vydala s Freyou pro láhev Bonaqui. Bylonás tam hodně a spoustu, ale nechtějte po mně abych vypisovala kdo všechno, protože to vážně netuším. Na Sus a Hedvičku jsme šli čekat před nádraží. Po několika dalších okamžicích jsme konečně vyrazili směr obora Hvězda. Už na Muzeu v metru se nám podařilo ztratit Dereka s pár studentkami (Ooo ), ti si nás ale velmi brzo našli. V autobuse z Hradčanské na Vypich bylo sice dosti narváno, ale i to jsme přežili. Menší zmatky při zjištění že nevíme kde je naše startovní místo – altánek, byly zapomenuty díky Filipově hlášce (mě do telefonu) „To by mohla najít i ženská“.

Rozdělili jsme se do skupinek, CPčka dostala svoje role, povyměňovali jsme si své osobní údaje (jméno, ročník, kolej) – vím že tam pár lidí prohlásilo něco vtipného, ale co, to se zeptejte jinde. No a pak se šlo konečně na věc. CPčka se rozdělila do několika stanovišť a jelo se XD. Mě nejvíce dorazilo, že ze čtyř skupinek které hádali moji krásnou a lehkou hádanku, byli dvě které totálně nevěděli co dělá kouzlo Impeimento a další jedna která jen tušila. Vážně jsem z některých myšlenkových pochodů našich studentů docela padala na hubu ( - ehm, ústa?)(smíchy). Z LARPu vám toho bohužel moc nepovídám, to musí povyprávět někdo kdo poznal celý děj a nejen svoje stanoviště . Když si to všichni obešli, vydala jsem se spolu s Derekem, Mikem, Bladerem a snad ještě Hadem hledat cestu zpět. Chviličku jsme v oboře bloudili a již za skoro úplně tmy jsme dorazili k altánku.

Závěr LARPu, no to taky asi nechám na jiných, neboť mě zajímala především moje démonská bitka s Teodorem W. Kailym (mimochodem, čím sem tě mohla praštit klouby, že mě ještě teď bolí?). Každopádně vím že ten ujetý Francouz je v pytli, protože… No prostě je 

Všichni jsme se z obory sbalili a vyrazili hledat nějakou prázdnou čajovnu, neboť naše „Duhovka“ nás vyšplouchla (dostali jsme o tom hlášení od našich špehů „Duo Argent @ Draken“). Po dlooouhém a předlouhém hledání jsme zakotvili někde mezi IP Pavlova a Karlákem (ten Word mi to stále opravuje na Karlíka a nechápe že žádnou továrnu na čokoládu nechci), popravdě už ani nevím jak se ta čajovna jmenuje.

Rozdali jsme si překvapeníčka (aaa, můžu já za to že jsem tak strašně nenažraná?) a objednali něco k pití a jídlu. Čajovnice byla přímo PŘÍJEMNÁ (rozuměj že jsme jí po chvilce měli plné zuby). A postupně se začalo odcházet a odcházet… Já se dostala domů někdy v půl dvanácté, s lehkými abstinenčními příznaky po několika lidech z této pochybné komunity s názvem HO – mimochodem HOlidi, kdybyste nevěděli z blogu SR.

A když už jsme se i já dokopala k reportu, tak honem rychle přidávejte fotky a neříkejte že žádný nejsou, protože já vím že na mě ten blesk v čajovně blýskal úúúplně furt.