...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Samuel Jake Gordon Norwich - Lanškroun (2012-09-14) 2012-09-17 16:08:30
Záznam srazu:

Jo, četla jsem si Pítrosův report a rozhodla jsem se ho tedy napsat ze svého vlastního pohledu. Sama bych začala tím, že nebelvírští rádi chodí pozdě. Viz. já v Praze, viz. Deilen v Třebové a viz. Síca, která přijela o hodinu později. Ale při cestě do Třebové se skupinka poťouchlých hoczáků zabavovala hrou Kontakt, než jsme tedy dorazili až na místo, tedy do Lanškrouna, kde nás čekala Leah a velectěný pan organizátor.

Po tradičním hocz přivítání se Nejlepší člověk na světě uvolil a zbavil nás té těžké bagáže, na což mu jistě všichni byli vděční. Vydali jsme se na cestu ke klubovně, při tom dlouhém ťapání nám krásně zapadalo sluníčko a smrděl všude hnůj z nedalekého kravína. Ale stálo to za to, protože jen co jsme dorazili na klubovnu, která zvenku vypadala spíš jak hangár na mini letadlo, jsem byla mile překvapena. Uvnitř ta klubovna byla prostorná, skutečně nádherná, voněla čerstvým dřevem a byla čistá. Záchodky i kuchyňka byla luxus. Zkrátka... Opravdu opravdu krása. Začalo to tlacháním, smíchem, pak samozřejmě přišel na řadu nějaký ten program, párátka zastrkaná v držce a snaž se říct jméno, co máš na lístečku, aby ho ostatní uhodli. Doteď slyším spíš "Háá Hóó" než jméno "Lilly Potter." Byla to zábava, jen všude samý foťák a natáčení, což s otevřenými ústy, aby vám každý viděl mandle, není zrovna nejpříjemnější. Ale hra jako taková docela zábavná, nasmála jsem se dobře a to dělá hned večer příjemnějším. Také jsme si páteční večer zahráli na kytaru a zazpívali, což já sice neumím, ale někteří hoczáci jsou šikovní, bylo to fajn. Potom, co jiná hráli Bang, já se s pár lidmi vydala na obchůzku večerního Lanškrouna. Musím říct, že nebe nad ním bylo krásné, plné hvezd, které dokonce padaly! Společně s pár lidmi jsme se krásně prošli a tlachali, smáli se. Nevím, co se dělo, ale Síca byla a je dokonalým evokátorem veškerého smíchu. Alespoň u mě. Sežrala mi zbytek brambůrků a kdykoliv se smála, musela jsem taky. To bylo fajn. Spaní na mě přišlo za smíchu s Bree až v sedm ráno a řeknu vám, spát tři hodiny a pak se procházet po městě a hledat šifry, když se vám chce hrozně čůrat, je nesnadný úkol. Byla to zábava, ráda chodím někam jen podle mapy a něco luštím, ale stačila jsem si na Pítrose zanadávat, když jsem viděla šifru u hřbitova, kde byla nejedna chybička, ale zvládli jsme to, byť poslední, ale přece. Pak nás mezitím navštívil prefet od morčat, ve skutečnosti slečna James, která s námi nejdříve koukala na Lauriho střihy z New Castlu, než jsem se s pár lidmi odebrala vedle na hraní Mikáda, kde, jak již napovídá komentář Sícy fotkám byla má nejlepší taktika "Strč do stolu a nevyhraj." Náš pan velký organizátor nás vzal za větrného počasí ven postřílet si terče a posléze i páreček profesorů. Jen škoda, že to zanášelo XD. Našli se i tací, tkeří šikovně trefili terč a ne strom nebo polystyren, těm gratulace. Další program spočíval v hraní bangu, který se vlekl, protože nás hrálo moc, ale stejně, já bang ráda.

Později přišel kvíz, kde jsem víc jak polovinu nevěděla, opravdu bych si měla prostudovat historii hocz. A vyhlášení, kde jsme byli poslední, ale tak gratuluji si. XD Další procházka, kde jsme se prošly s děvčaty až na noční hřbitov a naučily jsme se s Jessicou společně zhasínat a rozsvěcet lampy. Později se hrál zase Bang, jak jinak, hrálo se ale i kouzelnické městečko Palermo (Londýn) kterého jsem se neúčastnila, neboť jsem byla vytáhnuta na hru na hocz a má zvědavost byla silnější, než jsem si myslela, ale dobře. Pár hoczáků se samozřejmě i bavilo tím, že mě otravoval nějaký tunisan a chtěl mi volat, psali i zprávy za mě. Další bang a kolem čtvrté to začalo padat a lidé chodili spát. Já Síca a Leah jsme se přesunuly do kuchyňky, kde jsme se najedly a povídaly si přibližně do šesté hodiny ranní, než jednu z nás, nevím zda Leah nebo mě, napadla procházka. Tak jsme se na pár hodinek zdejchly a prošly Lanškroun (já již potřetí a zase z jiného úhlu) a konečně našly zdroj toho smradu - kravín, krásný telátka a kravičky! Když jsme usoudily, po hodinách tlachání a procházení, že je čas se vrátit, všichni stále spali. Daly jsme si snídani a pak šly i my spát. No, nespaly jsme ani dvě hodiny a začalo to ožívat. Úklid a takové věci, kde Pítros zapomněl, že já a Šíša jsme mu klubovnu nejdříve zametly, než ji oni mohli vytřít. :D Následovala společná fotka a pak odjezd. Musím na závěr říct, že i když nás tam bylo málo, bylo to krásné. Klidné, žádné drama, plno smíchu a spokojeného tlachání. Díky Pítrosovi za pěkný sraz, ačkoliv nebyl LARP nebo Counter, i tak to bylo skvělé a já jsem ráda, že jsem mohla jet. Myslím, že se ti to povedlo, Pítrosi. :)