...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Jessica R. G. Maurisch Exkurze do Pražských apatyk - Praha (2013-05-24) 2013-05-29 21:18:10
Záznam srazu:

tak jsem se rozhodla, že také něco sepíšu. nejsem si vůbec jistá, jestli si pamatuju všechno, takže to píšu tak nějak všeobecně, co si pamatuju. Ale nějaké hlášky a akce už se mi asi vážně nevybaví. :D

***

Jelikož u mě Saturn přespávala, tak mi sraz začal už ve čtvrtek v půl jedenáctý večer. Vyzvedla jsem Saturn na autobusovém nádraží Florenc a pádili jsme rovnou domů. Obě unaveny po náročném dni jsme nakonec padly za vlast do svých postýlek.

Hohooo, je tu pátek – devět hodin ráno. Nadšeně jsme vyskákaly z postýlek, nasnídaly se, provedly ranní hygienu a s plnou batožinou se vydaly na autobusovou zastávku. A hned ráno jsme si daly krásnou rozcvičku, když jsme jej dobíhaly. V autobuse už seděl zbytek osazenstva. Sádroš, Důdl, Matt a Lena. Po čtvrt hoďce jsme se dopravili všichni na místo určení, našli klubovnu a naše kufry uložili na prozatimní místa uvnitř. A pak už se jelo na Hlavní nádraží a do ZOO. Akce „Najdi si svou ředitelku“ se sice až tak nevydařila – vlastně Matt našel, viděl. Po asi třech hodinách strávených u zvířátek jsme se nakonec rozhodli, že už půjdeme někam na oběd nebo se z nás stanou za chvíli taky zvířátka. Jeli jsme tedy do jedné čínské restaurace v Holešovicích.
Nakonec jsme asi ve čtyři dojeli na Hlavák za Důdlem (který se odpojil od nás už před ZOO) a ostatníma, co již přijeli a společně čekali až do půl sedmé, než přijedou úplně všichni. A že nás bylo opět požehnané množství.
Nesmím opomenout akci „Najdi si své místo k vytisknutí papírů s LARPem“, kde skupinka lidí hledala copy & print centrum, které jsme třikrát přešli, než jsme našli. To je tak, když vede chlap.

No každopádně konec nudné části, jdeme na tu veselejší. Aneb, jak naskládat asi 30 lidí do autobusu, kam chce jít ještě dalších 30 cizích občanů města Prahy? Po hrůzných 10ti minutách jsme se všichni úspěšně nacpali a o 15 minut později zas úspěšně všichni vyložili. Bohužel jsme v autobuse nikoho nezapomněli.
Začalo bleskurychlé zabírání míst ke spaní, dodatečně se ohugovat apod. Venku jsme se pak seznámili z programem, seznámili se vzájemně mezi sebou novým způsobem, páč kolečka nás už přestali bavit a taky si zaběhali (já ne :D). Na večer byl táborák, kdo měl, opekl si buřtíky, chlebíky nebo své kamarády. Spolek já, Deilen, Sůza, Brea a Tobias jsme celou noc prokecali, než jsem se od nich mezi druhou a třetí odpojila do pelíšku. No, pelíšku. :D Na srazech je slovo pelíšek posvátné slovo.

Bum bum bum … „Budííííčéééééék!!!“ Ano, Sádroš si vzal nejhorší mučicí nástroje na světě - hrnec a vařečku – kterýma nás hezky probuďánkoval už asi v osm hodin. Následovala ranní hygiena, výlet do blízkého obchůdku, snídaně a prostě všechno, co se ráno dělá.
Když jsme byli všichni čistí jako miminka, mohli jsme se zase ušpinit. Šlo se totiž hrát Famfrpál. Jenže to bychom nebyli my, abychom nezkusili něco nového. Létání s košťaty mezi nohama. No, moc praktické to není, ale pro srandu to bylo skvělý. Občas jsem se bála, abych někoho nenapíchla na rukojeť. Když jsme se dostatečně vyběhali a sotva dýchali, dali jsme si novou hru, která je Důdlova a jmenuje se BANG!. Vlastně je to na styl karetní hry, ale toto bylo venku. Běhali jsme si pro kartičky, bojovali mezi s sebou …. Dokud nezačalo pršet. Déšť byl fakt silný, tak jsme rychle utekli do skrýše a mezitím, co pršelo, jsme se zabavili jinak. Hráli deskovky, kecali o všem možným.
Když déšť skončil, přišel na řadu LARP. Herecké výkony byly nepopsatelně úžasné. Sádroš, coby ministr kouzel České Republiky (Dereku, máš konkurenci :D ), Kaily, jako úžasný Jack Rozparovač démon, Arlette jako bláznivá a šílená bylinkářka, Morx jako alchymista a Důdl jako jeho homosexuální snoubenec. Ano, bylo to velice veselé. Ale příběh byl povedený, nakonec se démon vrátil zpátky na své místečko a všichni žili šťastně až do smrti. Jo, počkat, vlastně ne. No nevadí. Nene, studenti žili šťastně až do smrti. :D
Po LARPU následovala volná zábava, dokud nepřišla volná noční bojovka. Jakože já nemám ráda, když mě někdo straší, protože se fakt bojím. Ale zase ráda lidi straším. No, byla jsem postrašena, maličko si zakřičela, i když nejvíc mě vyděsil asi Sádroš a jeho maska Vřískotu. No, ale všichni si smlsli na Deilenovi, který šel jako poslední. Takže jsme rádi, že vše ustál, netrefil ho infarkt, ale účel to splnilo. Bál se. :D
Pak byl čas na rozdávání mojí buchty, ke které se váže příběh. Ano, jsem známá tím, že na každý sraz něco upeču, ale tentokrát jsem si řekla ne. :D Jenže to by nebyla mamka, aby za mnou ve čtvrtek nepřišla a neřekla mi: „No, tak jsem pekla buchtu a rovnou upekla i tobě na sraz.“ Takže poděkujte mojí mamce za výbornou buchtu, která zmizela během pěti minut.
Pak jsme zapařili ještě moje nové hry Tsuro a Zombie Dice, kecali, úžívali si zbytek sobotního večera. Dokud nepadla půl čtvrtá v noci a moje tělo se odneslo do „pelíšku“.
Následovalo ráno, balení se, srdceryvné loučení. Skupinka Sádroš, já, Saturn, Rose, Síca, Matt a ještě někdo, pardon netuším, kdo, jsme čekali do půl třetí, než pojede autobus. No jo, ale já hlava šikovná jsem už v jednu volala tátovi, aby pro mě přijel. Mezitím jsme zahráli BANG! – to karetní – a poté jsem své tělo i to Saturnovo naložila do auta, dovezla na Kobylisy, kde jsem se se Saturn rozloučila a tím pro mě srázek nadobro skončil.
Ale nééé nadobro. Každopádně to byl suprový a povedený srázek. Jsem ráda, že jsem mohla poznat spoustu nových lidí, ale zas vidět spoustu starých tvářiček, co už znám a ráda je každý srázek můžu vidět.

No a těšte se na příští Prahu. Protože to bude nářez. Organizuju jí já a máte se na co těšit ;)

Jessica :)