...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Arien Severin LONDÝN 2018 - Brandýs nad Labem (2018-09-14) 2018-09-18 17:10:55
Záznam srazu:

No takže. Mám rozbitej telefon a sraz jsem ještě nedospala (a to je úterý) a stejně nefňukám, protože byl TAK skvělej, že mi to všechno stálo za to.

Řekla bych, že tam byla řada poprvé, pro mě, snad i pro ostatní, ale to by vedlo k samejm pětikorunovejm vtipům, a to nehodlám podporovat. :D

Londýn se poprvé konal v Brandejse, a to v místním skautském SRUBU (to není žádnej eufemismus pro ze dřeva sbitou špeluňku), nekecám, byl to opravdový, nádherný SRUB!

Poprvé, po asi sto letech, jsem byla na celém sraze, takže jsem poprvé mohla s ostatními hrát Vládce osudu... no, a co čert (Márly) nechtěl, umřela jsem hned první noc (díky, vůbec to nebylo zákeřný). Props to Erin!

Logicky jsem se bála (ale to teda ne poprvý), protože je úplně normální (je, ne?) se bát, jestli se na tom sraze budete mít s kým bavit a jestli to tam vůbec vydržíte celou tu dobu. - No tak to byly naprosto liché obavy. Sešla se nás tam tak skvělá parta lidí, že jsem na nějakej strach přestala myslet asi v tom okamžiku, kdy jsem zaparkovala a poprvé v životě se ten pocit celej sraz nevrátil. Důkazem místo slibů je fakt, že mě to pohltilo až do té míry, že jsem odjezd za maminkou (byť na skok) tak moc odkládala, až jsem ho odložila úplně. (No, nějak jí to vysvětlím.)

Poprvé v životě se mi stalo, že jsem si připadala skutečně součástí LARPu (ne, že bych toho jako tolik nahrála, ale ten zážitek je silnej, tak se o něj s Vámi musím podělit, žejo). Nikdo tomhle Blázinci neměl příležitost být jenom pozorovatel, což bylo na jedný straně fantastický a na druhý děsivý (zvlášť pro nás, co pro ně expresivní způsob vyjadřování jinou formou, než psaním, představuje zcela zásadní vystoupení z komfortní zóny) (tak se stydim, no) a musel se skutečně zapojit, protože i na jeho postavě záleželo, JAK a JESTLI to (vůbec) dopadne. Lukášovi už jsme asi všichni řekli svoje ultra-pozitivní názory, takže to nebudeme dál rozmazávat, ještě by mu to stouplo do hlavy!

Poprvé jsem slyšela Cáklýho impro a musím Vám říct, že to chcete taky (pokud teda nejste Beccs a zrovna se na Vás nezaměří). :D

I tu šílenost s choco latté jsem nakonec zvládla i já (takže to zákonitě zvládnete všichni), co že to bylo poprvé a naposled ve dvě ráno v autobusu směr domů, hlavní je, že bylo!

Tolik k tomu. Každej, kdo nedorazil, udělal zásadní chybu, ale může ji napravit hned na dalším Londýně. <3